Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1030/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , byl obviněný D. Š. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že „dne 30. 9. 2001 v přesně nezjištěnou dobu po půlnoci u restaurace M. na ulici Z. m. v K. V., fyzicky napadl poškozeného P. K., kterého udeřil sklenicí do hlavy v oblasti pravého spánku, a pak jej na zemi s dosud neustanovenou osobou napadal kopy nohou, do těla a do hlavy, v důsledku čehož utrpěl poškozený hlubší tržnou ránu pravého spánku 4 cm dlouhou, a zhmožděniny pravé strany obličeje s otokem, a hematomy kolem pravé orbity.“ Za tyto trestné činy mu byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. (toto ustanovení nebylo ve výroku rozsudku citováno) uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. napadl obviněný „základní výrok o vině i výrok o trestu a zařazení k jeho výkonu“, když dle jeho názoru špatné hmotně právní posouzení stavu věci krajským soudem vyústilo v zamítnutí odvolání. Své dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a „podpůrně“ též o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť „odvolání obviněného bylo zamítnuto, aniž proto byly zákonem předvídané podmínky“.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na nepřesvědčivost argumentace odvolacího soudu, svědčící o nekritickém přezkoumávání závěrů okresního soudu o skutkových zjištěních, když nalézací soud ve věci účelově vykládal výpovědi svědků tak, aby odpovídaly závěrům obžaloby a skutkové větě rozsudku. Přitom poukázal na četné nedokonalosti odůvodnění obžaloby, rozsudku soudu prvního stupně, jakož i usnesení odvolacího soudu. Pro verzi obžaloby v dané trestní věci svědčí pouze výpověď poškozeného a jeho družky, obě vzájemně rozporuplné, zatímco obhajobě svědčí tři svědecké výpovědi. Vina dovolatele proto podle jeho názoru nemohla být prokázána beze vší pochybnosti a došlo k porušení zásady „in dubio pro reo“. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že předmětné dovolání vytýká vady textu odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by však vytýkalo vadu v právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru navíc Krajský soud v Plzni žádné hmotně právní posouzení nerealizoval a dovolání proto bylo podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v § 265b trestního řádu. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obsah dovolání je rovněž v souladu se zákonnými předpoklady uvedenými v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Dovolací námitky v předmětné trestní věci spočívají v kritice účelového výkladu výpovědí svědků soudy obou stupňů s odvoláním na četné nedokonalosti odůvodnění jejich rozhodnutí. Uplatněné dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Podle platné právní úpravy lze navíc podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí, nikoli proti jeho odůvodnění, i z tohoto hlediska lze ve vztahu k posuzovanému dovolání konstatovat, že neobsahuje námitku konkrétní vady ve výroku rozhodnutí soudu prvního resp. druhého stupně.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel ve svém podání vymezil tento důvod tak, že „odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné, aniž proto byly zákonem předvídané podmínky“ a vyslovil domněnku, že odvolání bylo důvodné, avšak krajským soudem „záhadně nevyslyšené“. Ačkoli tedy formálně označil zákonné ustanovení důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jeho vlastní popis tomuto označení neodpovídá, neboť nevytkl vadu, spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. I za situace, kdyby Nejvyšší soud vycházel ze slovního vyjádření důvodu dovolání uplatněného obviněným, neshledal v odpovídajícím ustanovení trestního řádu jemu korespondující dovolací důvod, tj. „nedůvodné zamítnutí odvolání“ ve veřejném zasedání. Proto i v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný neuplatnil žádné relevantní námitky. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. září 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová