Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 51/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY -137

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně, C.P.D.C. R., a.s., zast. Mgr. R. V., advokátem, proti žalované Č. r. – M. f., zast. JUDr. A. K., advokátem, o zaplacení 999.984,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2002, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, do rukou právního zástupce žalované.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem zrušil odvolací soud (pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.3.2002, č.j. -100 ve výroku, kterým tento soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 999.984,- Kč s 15 % úroky z prodlení za dobu od 20.2.1999 do 18.4.2002 a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve výroku, jímž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 20 % úrok z prodlení z částky 999.984,- Kč od 11.6.1995 do 19.2.1999 a 5 % úrok z této částky od 20.2.1999 do 18.4.2002 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu ručení za závazky S. p. (dále jen „S.“). V žalobě uvedla, že byla od 4.2.1995 majitelkou 3.894 akcií Č. s., a.s. v zaknihované podobě, vedených na jejím účtu ve S. p. Za tyto akcie zaplatila žalovanou částku. Z výpisu z účtu ze dne 6.3.1995 zjistila, že se na jejím účtu tyto akcie nenacházejí. Protože S. žádný pokyn k odepsání akcií z účtu nedala, podala dne 7.3.1995 u S. reklamaci. Z odpovědi S. zjistila, že dne 15.2.1995 byly na základě příkazu podepsaného za ni Z. S. akcie převedeny na G. B., spol. s r. o. (dále jen „G. B.“). Jmenovaný sice byl členem představenstva žalobkyně, takový příkaz však nepodepsal. G. B. následně akcie prodala na B. p. a.s. S. tím, že odepsalo z účtu žalobkyně akcie, aniž mu k tomu dala příkaz osoba oprávněná jménem žalobkyně jednat, porušilo svoji povinnost podle ustanovení (dále jen „ “), z čehož vznikla žalobkyni škoda, za níž S. odpovídá podle

Dopisem ze dne 12.6.1995 žalobkyně uplatnila u S. nárok na náhradu uvedené škody, to však plnění odmítlo s poukazem na ustanovení § 374 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Protože S. svůj splatný závazek nesplnilo, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na M. f., ani to však jeho pohledávku neuhradilo.

V řízení před soudem prvního stupně bylo podle tohoto soudu prokázáno, že podpisy Zdeňka Slámy na kupní smlouvě ze dne 15.2.1995 byly padělány. Dále pak bylo prokázáno, že rozsudkem ze dne 20.9.2000, sp. zn. Krajský obchodní soud v Praze uložil G. B. zaplatit žalobci 999.984,- Kč s přísl., jako bezdůvodné obohacení.

Žalobkyně vzala při jednání odvolacího soudu zpět žalobu ohledně jistiny a úroku z prodlení od 20.2.1999 do 18.4.2002, z toho důvodu, že tuto částku G. B. zaplatila. Proto odvolací soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve zbývajícím rozsahu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a uzavřel, že tento soud sice správně zjistil skutkový stav, věc však nesprávně posoudil po stránce právní, když dospěl k závěru, že to, že shodná částka byla žalobci přiznána z titulu bezdůvodného obohacení proti G. B. nemá žádný vliv na odpovědnost za škodu.

Podle odvolacího soudu má právě tato skutečnost zásadní vliv na vznik škody jako takové, neboť škoda mohla vzniknout teprve v okamžiku, kdy by se částka, přiznaná z titulu bezdůvodného obohacení, stala nevymožitelnou. Až do té doby nelze právo na náhradu škody uplatnit a žaloba tak byla podána předčasně. Proto nemohlo nastat ani prodlení s její náhradou na straně žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně - s výjimkou výroku I. - dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení [ - dále též jen „ “].

V dovolání namítá, že v řízení vedeném s G. B. soud této společnosti uložil zaplatit pouze částku 999.984,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 20.2.1999 do zaplacení, neuložil jí však povinnost zaplatit úrok z prodlení, kterého se žalobkyně domáhá po částečném zpětvzetí žaloby v tomto řízení. Je tedy zřejmé, že v tomto rozsahu nelze úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vymoci. Pokud tedy odvolací soud rozhodoval po právní moci rozsudku vydaného v řízení proti G. B., za situace, kdy žalovaný úrok nebyl uvedeným rozsudkem přiznán, pak již žalobkyni v tomto rozsahu škoda vznikla, a žaloba proto nebyla podána předčasně.

Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podle jejího názoru nelze požadovaný úrok z prodlení považovat za škodu, za níž by žalovaná odpovídala. G. B. vzniklo bezdůvodné obohacení dnem 13.3.1995. Pokud se žalobkyně vůči ní domáhala vydání akcií, resp. vydání bezdůvodného obohacení později, a požadovala od ní úroky až od 19.2.1999, nelze to připisovat ke škodě žalované. To platí i ohledně požadované výše úroku. Žalovaná namítá zamítnutí dovolání.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , není však důvodné.

Dovolatelka se domáhá vůči České republice náhrady škody vzniklé z porušení povinností Střediska z titulu jejího ručení za jeho závazky. Škoda jí podle jejího názoru vznikla tím, že soud neuložil G. B. (která se vůči ní bezdůvodně obohatila a následně ji na základě soudního rozhodnutí bezdůvodné obohacení vydala) úhradu celého požadovaného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, ale jen jeho části.

Podle ustanovení se vztah mezi S. a majitelem účtu řídí zákonem o cenných papírech a obchodním zákoníkem. Podle ustanovení obchodního zákoníku ve znění platném v rozhodné době (dále jen „obch. zák.“), se obchodním zákoníkem řídily i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v obchodních vztazích a podle ustanovení tohoto zákona platila právní úprava ručení v obchodním zákoníku přiměřeně i pro ručení, které vzniklo ze zákona.

Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. vzniká dlužníku, který je v prodlení se splněním peněžitého závazku, povinnost zaplatit z nezaplacené částky úrok z prodlení určený ve smlouvě, není-li výše úroku ve smlouvě smluvena, je povinen zaplatit úrok z prodlení o 1 % vyšší než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502.

Základním předpokladem pro vznik povinnosti platit úrok z prodlení je tedy prodlení se zaplacením peněžité částky. Jak však rozhodl Krajský obchodní soud v Praze na základě žaloby dovolatelky rozsudkem ze dne 20.9.2000, sp. zn. , povinnost zaplatit částku odpovídající ceně neoprávněně převedených cenných papírů, nevznikla S., ale G. B. Proto jí uložil tuto částku zaplatit spolu s úrokem z prodlení za dobu, po kterou byla v prodlení se zaplacením dlužné částky. Protože osobou povinnou zaplatit dlužnou částku nebylo S., ale G. B., nemohla S. vzniknout povinnost platit požadovaný úrok z prodlení a Českému státu nemohla vzniknout povinnost uhradit úrok z prodlení z důvodu ručení. Pro úplnost je třeba uvést, že povinnost zaplatit úrok z prodlení nad přisouzený rozsah neshledal Krajský obchodní soud ani ve vztahu ke G. B., takže nemohla S. vzniknou povinnost tuto částku uhradit ani následně, pokud by, jak uvedl odvolací soud, se stala vůči G. B. nevymožitelnou.

Jiná situace by případně mohla nastat – v návaznosti na konkrétní podmínky případu – pokud by se žalobkyně domáhala náhrady škody vzniklé jí z porušení povinnosti S., např. škody odpovídající ušlému zisku. Náhradu takové škody však nepožadovala.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání, byť s poněkud odchylným odůvodněním, podle ustanovení věta první zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst. 1 a Žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Její náklady sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , a ) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle ), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 24. září 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu