Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 510/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-125

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců A) J. V. a B) J. V., obou zastoupených JUDr. M. P., advokátkou, proti žalovanému J. L., zastoupenému JUDr. P. F., advokátem, o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2001 č.j. -107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 8. února 2000 č.j -77 uznal žalovaného povinným zaplatit žalobcům částku 450 000 Kč s 15% úrokem z této částky ročně od 30. 11. 1995 do zaplacení, vše do 15ti dnů od právní moci rozsudku, žalobu vůči tehdy rovněž žalované Č. r. – M. v. ČR zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2001 č.j. -107 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném ve výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé vůči žalovanému, potvrdil (výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně rozhodl vůči žalované Č. r. – M. v. ČR nebyl odvoláním napaden); ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přestože v dovolání uvádí, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, z obsahu dovolání (z použité obsahové argumentace) je nepochybné, že dovolatel brojí výlučně proti rozhodnutí ve věci samé. Odvolacímu soudu je vytýkáno, že věc nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že mezi žalobci a žalovaným nemohlo dojít k uzavření platné kupní smlouvy, dostalo-li se vozidlo, které žalovaný žalobcům prodal, do dispozice žalovaného jako odcizené. Žalovaný považuje za podstatné, že v řízení prokázal - což mu odvolací soud upírá - že jednal s kriminální policií v D. o možnosti vrácení vozidla žalobci a že žalobce od policie vozidlo nepřevzal, čím došlo k situaci, že žalobci nemají ani vozidlo, ani peníze. Podle názoru žalovaného bylo na žalobcích, aby vozidlo od policie převzali, vrátili ho žalovanému, který by jim pak vrátil od nich přijatou kupní cenu vozidla. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že v řízení prokázal, že při prodeji vozidla žalobcům nejednal bezprávně, nýbrž v dobré víře, že mu vozidlo patří. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „ “ Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; v posuzovaném případě směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (tedy podle ), přičemž odvolací soud při volbě procesního předpisu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 8. 2. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad uvedených v – a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení a

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v , písm. b/ byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku ( ). Konečně ve třetím případě ( ) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.

O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalovaný před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v , ani a 2 a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené v , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé , ve spojení s , dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobcům náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. září 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu