Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 60/2021-25
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 532,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši 1 532,20 Kč, smluvních kapitalizovaných úroků ve výši 1 027,20 Kč a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 482,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši 1 532,20 Kč, smluvních kapitalizovaných úroků ve výši 1 027,20 Kč a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 482,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”)
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 532,20 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.
3. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne datum byla uzavřena mezi společností právnická osoba, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr do limitu 35 000 Kč. Téhož dne poukázala na účet žalovaného č. bankovní účet částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal nesplacený úvěr spolu s poplatkem za čerpání a úrokem splácet minimální splátkou ve výši 1 000 Kč vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání. Celkem uhradil částku ve výši 3 000 Kč (přehled výpisů z účtu). Žalobkyně neprokázala, že by společnost právnická osoba ověřila úvěruschopnost žalovaného (na výzvu soudu sdělila, že se podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného nedochovaly). Svou pohledávku za žalovaným postoupila společnost právnická osoba, jako postupitel, k datum na postupníka, společnost právnická osoba, IČO. Následně společnost právnická osoba, dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
4. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník “) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku ); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.
5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku ), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum (dále jen:„ směrnice 2008“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.
Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení v . Enel ze dne datum, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.
Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník .
6. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu o revolvingovém úvěru absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (poskytovatel úvěru postupující s odbornou péčí si musí být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
7. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze částku odpovídající rozdílu mezi výší poskytnutého úvěru a splacenou částkou (tedy částku, o kterou se žalovaný obohatil) a ve zbytku žalobu zamítá.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 482,14 Kč, přičemž tato částka představuje 32,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 532,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za podání ze dne datum, když v něm uvedené skutečnosti, měly být obsaženy již v žalobě. Jelikož nebyla přiznána náhrada za výše uvedený úkon právní služby, nebyly přiznány ani hotové výdaje související s tímto úkonem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.