Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 44/2021-25
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 863 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky ve výši 3 863 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 138 Kč za dobu od 13. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč za dobu od 13. 1. 2020 do 10. 11. 2020 zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky ve výši 3 863 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 138 Kč za dobu od 13. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč za dobu od 13. 1. 2020 do 10. 11. 2020 zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 5 863 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 12. 12. 2019 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo bankovní účet dne 13. 12. 2019. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 1 138 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 12. 1. 2020. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Smlouva o zápůjčce je žalovanou podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 1 225 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 500 Kč, když ve dnech 19. 1. 2020, 26. 1. 2020 a 2. 2. 2020 byly žalované zaslány písemné výzvy. Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2020.
2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání konanému dne 25. 5. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoli byly řádně a včas předvolány. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3
o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu
a provedených důkazů.
4. Soud provedl v řízení následující důkazy:
-) Smlouva o zápůjčce ze dne 12. 12. 2019,
-) všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, anonymizováno,
-) Upomínka ze dne 19. 1. 2020,
-) Upomínka ze dne 26. 1. 2020,
-) opakovaná výzva k úhradě ze dne 2. 2. 2020,
-) Předžalobní výzva k úhradě ze dne 2. 11. 2020,
-) Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2020,
-) podací lístek ze dne 2. 11. 2020,
-) sdělení právnická osoba ze dne 18. 3. 2021.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 12. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalované je uveden údaj
o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalované číslo bankovní účet s tím, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli nejpozději do 12. 1. 2020. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle této smlouvy se klient zavázal uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě.
Ze sdělení právnická osoba anonymizováno ze dne 18. 3. 2021 se podává, že majitelem bankovního účtu číslo bankovní účet je žalovaná, přičemž dne 13. 12. 2019 je na tento účet evidována příchozí platba od žalobkyně ve výši 3 500 Kč.
Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 19. 1. 2020, 26. 1. 2020
a 2. 2. 2020 listin y označené jako upomínka, opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalované.
Z Výzvy k úhradě ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 6 635 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů.
Z poštovního podacího lístku ze dne 2. 11. 2020 se podává, že tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.
6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle
ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V minulosti mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím euro-konformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti.
13. Veškeré pochybnosti byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne
5. 3. 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo
k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde zejména
o výdajovou stránku poměrů žalované, neboť žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nic konkrétního ohledně výdajů netvrdila, resp. soudu nepředložila žádné důkazy týkající se výdajů žalované; toliko se spolehla na sdělení žalované.
15. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila
k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř.
16. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl
k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 12. 12. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).
17. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 3 500 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 2. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne 2. 11. 2020.
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 3 500 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná neuhradila žalobkyni dosud ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 3 500 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované dne 2. 11. 2020 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované 6. 11. 2020. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 11. 11. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 1 138 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 138 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 225 Kč soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení z dlužné jistiny 3 500 Kč za dobu od 13. 1. 2020 do 10. 11. 2020, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla po tuto dobu v prodlení.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , resp. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla
v řízení převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
20. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).