Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 138/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-186

U S N E S E N Í

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2001, č. j. -115, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně ve výroku označeným usnesením odmítl – odkazuje na ustanovení , a písmeno a) (dále též jen „ “) – jako opožděné odvolání O. h. s., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. prosince 2000, č. j. -92, a to jeho vyhovujícímu výroku, jímž jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni 241.271,80 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni žalované doručen podle ustanovení 25. prosince 2000 a ode dne následujícího, tj. od 26. prosince 2000, začala žalované běžet lhůta k podání odvolání, která „doběhla“ 9. ledna 2001. Odvolání žalované podané osobně u soudu 18. ledna 2001 proto odvolací soud považoval za zjevně opožděné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (O. h. s. v U. H.) včasné dovolání, namítajíc, že její zástupkyně JUDr. J. T. se v době, kdy jí bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, v místě sídla své kanceláře, ani v místě bydliště v U. H., nezdržovala, neboť od 20. prosince 2000 čerpala dovolenou. Po dobu dovolené se zdržovala u svých rodičů v T., přičemž skutečnost čerpání dovolené byla řádně vyznačena i na dveřích její advokátní kanceláře. Nebylo jí tak možné doručit rozhodnutí za použití fikce uvedené v ustanovení a odvolání mělo být posouzeno jako včasné. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na skutečnost, že JUDr. T. byla „ve své advokátní kanceláři“ již pravděpodobně 2. ledna 2001, a měla tak dostatek času podat odvolání včas. Dále by měl soud posoudit, zda odvolání bylo podáno legitimovanou osobou, když žalovaná jako subjekt práva zanikla a jejím procesním nástupcem se ke dni 1. ledna 2001 stala Č. r.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.

Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolatelka – O. h. s. se sídlem v U. H. – je způsobilým účastníkem dovolacího řízení a nositelkou oprávnění k podání dovolání v této věci. Jelikož odvolací soud, jak je zřejmé z dovoláním napadeného rozhodnutí, O. h. s. v U. H. považoval za způsobilého účastníka odvolacího řízení, a svým rozhodnutím o odmítnutí jí podaného odvolání z důvodu opožděnosti zcela nepochybně zasáhl do jejích práv, Nejvyšší soud uzavírá, že jí právo podat proti tomuto rozhodnutí dovolání, rovněž svědčí.

V průběhu dovolacího řízení dnem 1. ledna 2003 zanikly O. h. s. a příslušnost k hospodaření s majetkem Č. r., se kterým ke dni 31. prosince 2002 hospodařila O. h. s. v U. H., včetně veškerých práv a závazků, přešla na K. h. s. Z. K. se sídlem ve Z. (srov. ustanovení části 117, čl. CXVII., bodu 16., 17. a 19. zákona č. 320/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, a dále předávací protokol včetně přílohy č. 5 - č. l. 150 až 152, a prohlášení M. z. Č. r. ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 31334/2002, o zřízení krajských hygienických stanic).

Jelikož krajské hygienické stanice jsou správními úřady (srov. , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), tj. mají povahu organizační složky státu (srov. , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů), Nejvyšší soud nadále jednal se žalovanou – Č. r. – K. h. s. Z. k. se sídlem ve Z.

Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s výsledky šetření odvolacího soudu o včasnosti odvolání) jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení , prostřednictvím kterého lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 95 p. v.) byl rozsudek soudu prvního stupně jako zásilka určená do vlastních rukou a doručovaná zástupkyni žalované JUDr. J. T., advokátce, na adresu „U. H., V. 176“, uložen na poště 22. prosince 2000 (k prvnímu pokusu o doručení došlo 21. prosince 2000). Zásilku zástupkyně žalované osobně převzala na poště 4. ledna 2001.

K prokázání důvodu dovolání dovolací soud provedl ve smyslu ustanovení prostřednictvím soudu prvního stupně doplnění dokazování.

Jak je zřejmé z protokolu o výslechu svědka Ing. L. A. ze dne 14. května 2003 (srov. č. l. 164), JUDr. J. T. se od 20. prosince 2000 do 1. ledna 2001 zdržovala u rodičů v T., když oba rodiče byli vážně nemocní a zejména o otce bylo nutno soustavně pečovat. Svědek se s JUDr. T. v péči o rodiče střídal. Potvrdil tak tvrzení JUDr. J. T. o tom, že se ve dnech 21. a 22. prosince 2000 nezdržovala v U. H.

Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle ustanovení má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době, kdy jí měl být doručen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. prosince 2000, č. j. -92, se zástupkyně žalované JUDr. J. T. v místě sídla advokátní kanceláře, kam byla písemnost zaslána, nezdržovala.

Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže ve smyslu ustanovení věty první obstát, není-li splněna podmínka, že adresát písemnosti, který nebyl zastižen, se v místě doručení při prvním pokusu o doručení písemnosti zdržuje, dospívá dovolací soud k závěru, že výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti odvolání, nejsou správné, a dovolací důvod podle ustanovení byl dovolatelkou uplatněn právem.

Dnem doručení rozsudku soudu prvního stupně byl tedy 4. leden 2001, kdy zástupkyně žalované zásilku osobně převzala, a odvolání učiněné osobně u soudu 18. ledna 2001 je tedy včasné.

Argumentaci žalobkyně, podle které žalovaná mohla i za této situace „dodržet lhůtu k odvolání“, když byla v místě kanceláře pravděpodobně již 2. ledna 2001, Nejvyšší soud nesdílí. Nebyl-li rozsudek soudu prvního stupně zástupkyni žalované před datem 4. ledna 2001 doručen, nemohla žalované před tímto datem ani začít běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věty za středníkem, odst. 2 a odst. 5 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. září 2003

JUDr. Miroslav Gallus,v.r.

předseda senátu