Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 893/2003

U S N E S E N Í

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Okresnímu soudu Plzeň-město p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. , bylo trestní stíhání obviněného P. M. pro skutek, v kterém byl obžalobou spatřován trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., zastaveno podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a to z důvodů § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město podal státní zástupce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , tak, že stížnost státního zástupce zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného P. M., které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím bylo vydáno rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání podrobně rozebírá problematiku spojenou s trestní odpovědností pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. v souvislosti s konkrétním jednáním obviněného P. M. a dochází k závěru, že za bránění v užívání prostor uvedených v § 249a tr. zák. je třeba považovat jakékoli neoprávněné a podstatné rušení užívacího práva oprávněné osoby, a to nikoli pouze znemožnění přístupu zamčením nebo jiným uzavřením, ale i takové zásahy, které znemožňují nebo podstatně narušují výkon užívacího práva. Nejvyšší státní zástupkyně v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky z důvodu § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu za použití § 265r odst. 1 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. , a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný P. M. ve vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně uvedl, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, které bylo potvrzeno odvolacím soudem, zvážil všechny skutečnosti jednotlivě i ve všech souvislostech, a proto považuje jeho rozhodnutí o zastavení trestního stíhání za spravedlivé.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu, a zjistil, že dovolání je přípustné, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno včas, oprávněnou osobou, u příslušného soudu a obsahuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí tohoto dovolání podle § 265i odst. 1 tr. řádu, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání při přezkumné činnosti omezen zásadně jen na výroky, proti nimž bylo podáno dovolání, a v rámci takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i řízení, které předcházelo napadené části rozhodnutí. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, kdy skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že nejvyšší státní zástupkyně opřela část svého dovolání o námitky skutkové povahy. Stručně lze v tomto směru poukázat na námitky, že z popisu skutku vůbec není zřejmá intenzita jednání obviněného a je třeba zjistit, jakým konkrétním jednáním se měl obviněný skutku dopustit. O tom, že jde v tomto směru o námitky skutkové povahy, svědčí i konstatování nejvyšší státní zástupkyně, že obecný popis jednání obviněného P. M. nedává dostatečný podklad pro závěr, že se obviněný skutku dopustil. Takové výhrady však nejsou námitkami podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jsou námitkami skutkovými, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud by dovolání bylo podáno jen z tohoto důvodu, bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně však současně uplatnila i výhrady vztahující se k právní kvalifikaci jednání popsaného ve výroku usnesení, neboť má za to, že za bránění v užívání prostor uvedených v § 249a tr. zák. je třeba považovat jakékoli neoprávněné a podstatné rušení užívacího práva oprávněné osoby, a to nikoli pouze znemožnění přístupu zamčením nebo jiným uzavřením, ale i takové zásahy, které znemožňují nebo podstatně narušují výkon užívacího práva, což je otázka hmotně právního posouzení, kterou lze jako námitku uplatnit z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Právní závěr soudu prvního stupně o tom, že skutek popsaný ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání není trestným činem, podle názoru Nejvyššího soudu neodpovídá skutkovým zjištěním, která jsou v tomto výroku uvedená. Minimálně skutek popsaný v bodě 2. výroku má znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák, neboť z něho vyplývá, že obviněný P. M. poškozené M. M. nepředal funkční klíče od garáže, a to přesto, že je spoluvlastnicí této garáže. Takové jednání vykazuje formální znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., neboť oprávněné osobě neoprávněně brání v užívání nebytového prostoru.

Právní závěr soudu prvního stupně o tom, že skutek popsaný ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání není trestným činem, je také v rozporu s jeho závěrem obsaženým v odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání na straně 3. Zde soud prvního stupně dochází k závěru, že nebylo prokázáno, že by se obviněný P. M. dopustil trestného činu. Nelze dojít k závěru, že skutek není trestným činem a že se současně obviněný tohoto skutku nedopustil.

Proto není pochyb o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , jakož i usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. . Podle § 265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Okresní soud Plzeň-město v dalším řízení provede důkazy, které jsou navrženy státním zástupcem k prokázání viny obviněného P. M., a řádně je zhodnotí jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud prvního stupně v dosavadním řízení hodnotil důkazy, které před ním provedeny nebyly, což je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 12 tr. řádu. Teprve po zhodnocení všech provedených důkazů zváží, zda těmito důkazy je prokázána vina obviněného. Jestliže soud prvního stupně dojde k závěru o jeho vině, bude věnovat pozornost skutkovým zjištěním, která musí obsahovat všechny znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. Jde především o jednání popsané v bodě 1. výroku usnesení ze dne 9. 12. 2002. Skutek, který je zde uvedený a jehož popis byl převzat z obžaloby, neobsahuje údaje, jakým jednáním bylo poškozené M. M. bráněno v užívání bytu.

Soud prvního stupně je podle § 265s odst. 1 tr. řádu při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal