Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 56/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19 904,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 425,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 19 904,10 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 904,10 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 425,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 904,10 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 904,10 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 904,10 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o osobním kontu, na základě které žalovanému zřídila běžný účet. Účastníci spolu dále uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou přečerpání běžného účtu až do výše 5 000 Kč. Žalovaný mohl začít úvěr čerpat dne datum. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána úroková sazba 13,9 % p.a., která byla s účinností od datum navýšena na 16,9 % p.a. a s účinností od datum na 18,9 % p.a. S účinností ode dne datum pak byl úvěrový limit navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpaný úvěr splácet tak, že byl povinen zajistit na svém účtu dostatečné množství finančních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek. Žalovaný tuto povinnost porušil, žalobkyně proto ke dni datum zesplatnila celý úvěr. Žalovaný však ničeho neuhradil a na jistině žalobkyni dluží 19 904,10 Kč.
2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je cizím státním příslušníkem (členského státu EU), který nemá na území ČR evidované ani faktické bydliště, soud se nejprve zabýval otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva.
3. Dle čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též„ nařízení Brusel I bis“), mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, být žalovány u soudů jiného členského státu pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 kapitoly II nařízení. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny čl. 6 a čl. 5 bod 7; a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Tímto způsobem je dána pravomoc soudů České republiky v tomto případě.
4. Dle ustanovení čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím I“), je primárním kritériem pro určení rozhodného práva jeho volba. Pokud k volbě práva nedošlo, je dle čl. 6 nařízení Řím I pro spotřebitelské smlouvy uzavřené fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Rozhodným právem, a to procesním i hmotným, je tedy bez dalšího právo české.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
6. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne datum smlouvu o anonymizováno osobním kontu plus, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému s účinností k témuž dni zřídit a vést běžný účet č. bankovní účet. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně schválila žádost žalovaného z téhož dne na povolení přečerpání účtu, kdy tato možnost byla mezi účastníky sjednána v čl. IV. smlouvy o osobním kontu. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému možnost přečerpat běžný účet až do výše 5 000 Kč, a to s účinností od datum. Současně byl žalovaný informován, že je povinen hradit úrokovou sazbu ve výši 13,90 % p.a. Splácení vyčerpaného úvěru se řídilo obchodními podmínkami, konkrétně čl. 14 a 16, dle nichž ke splácení úvěru došlo při převodu peněžních prostředků na účet. Žalovaný byl za tím účelem povinen zajistit dostatečné množství peněžních prostředků na běžném účtu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že s účinností od datum došlo k navýšení úrokové sazby na 18,9 % p.a. Z oznámení ze dne datum pak soud zjistil, že s účinností k témuž dni byl úvěrový limit v rámci přečerpání navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný se v průběhu čerpání úvěru dostával do nepovoleného záporného zůstatku na účtu a současně nezajistil dostatečné množství peněžních prostředků na účtu. Uvedené má soud za prokázané z transakční historie úvěru, výpisu ze systému žalobkyně a písemných upomínek ze dne datum, datum, datum a 19. 9. 201. Z upomínek soud dále zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě aktuálně splatných splátek, které byly tvořeny také úroky a poplatky vyčíslené v souladu se Sazebníkem, a dále k vyrovnání nepovoleného záporného zůstatku na účtu. Žalovaný na výzvy nereagoval, žalobkyně proto s účinností ke dni datum zesplatnila celý neuhrazený dluh z poskytnutého úvěru a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, jak vyplývá z dopisu ze dne datum. Žalovaný byl k úhradě dluhu opětovně vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (žalovanému odeslanou na adresu adresa žalovaného, PSČ příjmení jméno, země). Žalovaný na výzvu nereagoval a na vyčerpaném úvěru dluží žalobkyni částku 19 904,10 Kč, která vyplývá z historie čerpání úvěru.
7. Vzhledem k tomu, že k uzavření smluvního vztahu mezi účastníky došlo ještě za účinnosti občanskoprávní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), až k datum, zabýval se soud nejprve otázkou, podle jakých právních předpisů pro posouzení právních poměrů účastníků postupovat. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
8. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“), se částí třetí obchodního zákoníku mimo jiné řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru a smlouvy o běžném účtu.
9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku se smlouvou o běžném účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o účtu dle § 708 a násl. obchodního zákoníku a rovněž smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Vzhledem ke znění přechodného ustanovení, kdy předchozí právní úpravou se řídí rovněž práva a povinnosti vyplývající z právních poměrů vzniklých přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku , aplikoval soud na závazkový vztah mezi účastníky jako celek výhradně předchozí úpravu, i když ke změně smlouvy o úvěru, a sice navýšení úvěrového limitu, došlo již za účinnosti nové občanskoprávní úpravy. Soud má za prokázané, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky (resp. možnost je čerpat) a že žalovaný svému závazku nedostál. Ačkoliv žalovaný peněžní prostředky čerpal, řádně je nevrátil ani přes několikeré upomínky žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 22 425,30 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru 19 904,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 173,57 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 347,63 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení v procentní sazbě, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 517 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru od datum do zaplacení a dále úrok ve smluvené výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.