Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2166/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. ledna 2002, č. j. -12, uložil žalované, aby vydala „žalobci jako vlastníku osobní auto Peugeot 605, výrobní číslo karosérie VF36BP9A290798697, č. motoru 1DA05004136 se vším co k němu patří“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, protože se žalovaná na výzvy soudu podle a b odst. 1 v určené lhůtě nevyjádřila, takže soud měl zato, že žalovaná uplatněný nárok žalobce uznává.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 2. července 2002, č. j. -35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že soudu prvního stupně ve dnech 9. 1. 2002 až 16. 1. 2002 nebyla doručena doporučená zásilka podaná žalovanou u Pošty v Č. B. 6 8. 1. 2002, obsahující podle tvrzení žalované vyjádření z 8. 1. 2002 k usnesení soudu prvního stupně z 11. 12. 2001, a z reklamačního listu č. 39/2002, že tato zásilka byla ztracena a pátrání po zásilce bylo bezvýsledné. Odvolací soud dovodil, že žalovaná sice zásilku s vyjádřením na výzvu podle odevzdala držiteli poštovní licence, avšak za situace, kdy pošta svoji povinnost nesplnila, „není možné dospět k závěru, že by žalovaná splnila svou povinnost vyjádřit se ve lhůtě soudem stanovené k podané žalobě v souladu s požadavkem usnesení“ soudu prvního stupně z 11. 12. 2001. Podle odvolacího soudu „předpokladem účinnosti nejen hmotněprávního úkonu účastníků, ale i úkonu procesního je, že tyto úkony dojdou skutečně soudu či druhému účastníků. Samotné podání vyjádření na poště, bez toho, že by pošta splnila své povinnosti držitele poštovní licence a poštovní zásilku adresátovi nedoručila, nelze považovat za splnění povinnosti žalované ukládané jí shora citovaným usnesením soudu prvního stupně“. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně podle a proto byly dány.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že jí soud uložil, aby žalobci vydala sporný automobil, přestože soudu prvního stupně bylo známo, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně pro uznání automobil již neměla ve svém držení. Odvolací soud nevzal v úvahu ani skutečnost, že její vyjádření z 8. 1. 2002 nebylo doručeno soudu prvního stupně zaviněním pošty. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) , přičemž předpoklady přípustnosti dovolání podle nebyly naplněny.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ve spojení s , neboť mu není známo, že by právní otázka významu závady v doručení právního úkonu účastníka (vyjádření k žalobě) učiněného prostřednictvím pošty pro vydání rozsudku pro uznání byla v praxi dovolacího soudu řešena.

Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Žalovaná nenamítala, že v řízení došlo k vadám uvedeným v , a b) a nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by některá z uvedených vad nastala.

Podle vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.

Podle jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku () musí být poučen.

Podle rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ().

Lhůta stanovená v je lhůtou procesní, na kterou se vztahuje ustanovení , podle kterého je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu, nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podala-li žalovaná na základě usnesení z 11. 12. 2001, č. j. -7, doručeného jí do vlastních rukou 14. 12. 2001, písemné vyjádření na poštu 8. ledna 2002, tedy orgánu, který měl povinnost je doručit, byla s ohledem na znění lhůta třiceti dnů, stanovená v označeném usnesení, zachována. Předpoklady fikce podle nebyly naplněny a za této situace nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle . V daném případě není podstatné, zda procesní úkon učiněný žalovanou prostřednictvím pošty se stal právně účinným, ale to, že nenastal předpoklad vzniku fikce uznání nároku, jíž je vydání rozsudku pro uznání podle podmíněno, totiž marné uplynutí soudem řádně stanovené lhůty k vyjádření žalovaného ve smyslu .

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné, byl rozsudek odvolacího soudu podle a 3 zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu