Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 75/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-65

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobců A) J. Š. a B) M. Š., obou zastoupených JUDr. E. R., advokátkou, proti žalovanému Mgr. Z. H., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně P. t. i. a. s., o vyloučení věcí z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2002, č. j. – 41, takto:

I . Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. ledna 2002, č. j. – 33, Krajský soud v Brně – odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “) -odmítl jako opožděné odvolání žalobců proti usnesení ze dne 15. října 2001, č. j. – 26, jímž zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (bod I. výroku) a vrátil žalobcům soudní poplatek ve výši 9.000,- Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. září 2002, č. j. – 41, usnesení soud prvního stupně potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok), uzavíraje, že závěr o opožděnosti odvolání je správný.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včas dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , a , namítajíce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). V dovolání snášejí argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon – zde v ustanoveních až - připouští.

Ustanovení , až g/ a , odst. 2 písm. b/ a odst. 3 nezakládají přípustnost dovolání proto, že ve věci nejde o žádný z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání podle pak není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto „ve věci samé“.

Oproti očekávání dovolatelů není dovolání přípustné ani dle ustanovení a První z cit. ustanovení totiž vymezuje přípustnost dovolání ve věci konkursu a vyrovnání, kterou spor o vyloučení majetku z konkursní podstaty není (jde o spor vyvolaný konkursem); nadto i zde – vzhledem k dikci -chybí podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uplatnění druhého z označených ustanovení je vyloučeno proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle

Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, tedy není dovolání přípustné (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. září 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu