Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 71/2021-14
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně (dříve též pod názvem„ právnická osoba“) se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 7. 5. 2019 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací číslo včetně jejích příloh, jejíž součástí byly i všeobecné smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalované stejného dne předána technická zařízení specifikovaná v žalobě, a to 2x set–top box/CA Modul a 2x přístupová karta. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že při ukončení smlouvy je žalovaná povinna vrátit zapůjčené technické zařízení. Pro případ, že tak neučiní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého set-top boxu a pokuta ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. Žalovaná přes výzvu žalobkyně zapůjčená zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu v žalobě sjednané smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč. Žalovaná dosud žalobkyni smluvní pokutu ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobkyně před zahájením řízení.
V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Soud provedl dokazování smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací číslo uzavřenou mezi účastníky 7. 5. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, formulářem o provedení a formulářem o převzetí ze dne 7. 5. 2019 a předžalobní výzvou žalobkyně ze 18. 11. 2020 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 7. 5. 2019 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací číslo včetně jejích příloh, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalované stejného dne předána technická zařízení specifikovaná v žalobě, a to 2 ks set–top boxů a 2 přístupové karty k nim. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že při ukončení smlouvy je žalovaná povinna vrátit zapůjčená technická zařízení a v případě, že tak neučiní, je povinna zaplatit smluvní pokutu. Žalovaná přes výzvu žalobkyně zapůjčená technická zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu ve smlouvě sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokutu sjednanou v předmětné smlouvě shledal soud za platně uzavřenou dle § 2048 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) a žalobkyně žalovanou k zaplacení této smluvní pokuty písemně vyzvala dne 18. 11. 2020 a stanovil jí lhůtu k vrácení technických zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty do 7 dnů. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty je tak důvodný. Žalovaná se rovněž nezaplacením smluvní pokuty ve lhůtě stanovené žalobkyní ocitla dnem následujícím po splatnosti smluvní pokuty vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak dle § 1968 a § 1970 o.z. vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky totiž žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 5 C 129/2020 ). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši částka,
odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání soudu týkající se věci samé),
3 x částka jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.