Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 108/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 93 542,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 542,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 542,64 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 542,64 Kč od 29. 10. 2020 do 27. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 1 924,03 Kč, s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 91 912,64 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 91 912,64 Kč od 15. 10. 2020 do 27. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 6 314,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 988,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 542,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 542,64 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 542,64 Kč od 29. 10. 2020 do 27. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 1 924,03 Kč, s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 91 912,64 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 91 912,64 Kč od 15. 10. 2020 do 27. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 6 314,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 988,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 542,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že došla k závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38% z výše sjednaného úvěrového rámce. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 23,88 % ročně. Splatnost splátek byla dohodnuta na 20.tý den v měsíci, první splátka je splatnou 20.tého dne v následujícím kalendářním měsíci po poskytnutí úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši částka s tím, že úhrady byly žalované započítávány na jistinu, úrok a poplatky. Žalovaný však porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v č.l. 6 úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 14. 10. 2020 s tím, že žalovaný byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 5. 11. 2010. Po zesplatnění uhradil žalovaný na svůj dluh ještě částku ve výši částka s tím, že tato částka byla započtena na úhradu jistiny a příslušenství. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 91 912,64 Kč, smluvní úroku ve výši 23,88 % ročně, částečně kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč dle čl. 7 ÚP a smluvní pokutu ve výši 1400 Kč za pozdní úhradu splátek dle čl. 7 ÚP. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo bylo zjištěno, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu nazvanou Smlouva o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru, která umožňuje žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky na jeho běžný účet, a to až do výše částka s roční úrokovou sazbou 23,88 %, kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 2,38% měsíčně, tedy 2 380 Kč. Žalovaný vyčerpal 100 000 Kč. První splátka úvěru byla splatná 20.tého srpna 2019, další pak vždy měsíčně k 20.tému dni kalendářního měsíce, RPSN bylo uvedeno ve výši 26,68% a celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit činí částka (viz smlouva o úvěru). Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částka a čistý příjem dalších členů rodiny, kteří s ním vedou společnou domácnost činí částka, žalovaný uvedl též svého zaměstnavatele. Smlouva je podepsána žalovaným, který ve smlouvě uvedl svoje rodné číslo, číslo občanského průkazu a bydliště, e-mailovou adresu. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 6.1. úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy ji žalovaný dlužil 2 a více splátek. Dopisem ze dne 14. 10. 2020 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka a smluvní pokuta ve výši částka jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad v souladu s čl. 7. úvěrových podmínek. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, bylo zaplaceno před zesplatněním úvěru částka a poté pak částka. Žalovaný ničeho netvrdil, tvrzení žalobkyně nijak nesporoval. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2019 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, tj. zda žalobkyně dodržela svou zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru dostatečně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.
7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne datum, ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne opakovaně úvěr až do výše částka a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěrovanou částku včetně smluvního úroku ve výši 23,88 % ročně ve splátkách po 2 380 Kč měsíčně. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky (č.l. 7) strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením každé splátky, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu žalovaný podepsal v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši částka, avšak žalovaný nedostál svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatil jen částka. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. Konečné vyčíslení jistiny dluhu zohlednilo i zaplacenou částku částka po zesplatnění úvěru.
9. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy.
10. Ohledně posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce.
11. Rovněž soud neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou ani z toho důvodu, že by byla v jednoznačném nepoměru k povinnostem žalovaného, a to ani s přihlédnutím ke smluvní pokutě ve výši 500 Kč za porušení povinnosti řádně splácet, jedná se o obvyklou a nikterak nepřevyšující výši smluvní pokuty v jiných obdobných závazkových vztazích. Žalobkyní požadovaná výše smluvních pokut neodporuje smluvním ujednáním a zjištěným výším zesplatněných jistin a úroků, ze kterých byla vypočtena. Žalovaný vůči výši uplatněného nároku nikterak nebrojil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých povinností, když své závazky po zesplatnění žalobkyni neuhradil, je povinen vedle jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním, zaplatit i úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ , jejichž výše požadovaná žalobkyní neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za tohoto stavu tedy bylo žalobě plně vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství.
12. Ohledně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení soud uvádí, že po přepočtení výše dospěl aritmetickým výpočtem k odlišné částce, než je uvedeno v žalobě, návrhu vyhověl, od žalobce se však liší výše. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o aritmetické vyjádření nároku, kterému vyhověl, soud nezamítal částečně žalobu, ale pouze vyčíslil kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení odchylně od žaloby.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 988,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 542,64 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 080 Kč ve výši 3 166,80 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.