Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 78/2021-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 901 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.000,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 21.900,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.071,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.163,60 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 11.830 Kč od datum do datum a z částky 7.829,60 Kč od datum do zaplacení, pro úrok ve výši 29% ročně z částky 11.830 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.142,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.869,53 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3.987,33 Kč od datum do zaplacení a pro úrok ve výši 27% ročně z částky 3.987,33 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.000,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 21.900,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.071,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.163,60 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 11.830 Kč od [datum] do [datum] a z částky 7.829,60 Kč od [datum] do zaplacení, pro úrok ve výši 29% ročně z částky 11.830 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.142,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.869,53 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3.987,33 Kč od [datum] do zaplacení a pro úrok ve výši 27% ročně z částky 3.987,33 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 25.901 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že (1) její právní předchůdkyně na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19.000 Kč a tyto se žalovaný zavázal uhradit spolu s částkou 16.491 Kč, tedy celkem částku 35.491 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 592 Kč s termínem poslední splátky datum. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně, poslední splátku uhradil dne datum. Žalobkyně tvrdila, že ke dni datum činila dlužná jistina částku 17.323,88 Kč a dlužný poplatek částku 15.167,12 Kč (tj. celkem 32.491 Kč) a žalobkyně požadovala zaplacení částky 20.481,40 Kč se smluvním úrokem ve výši 29% ročně z dlužné jistiny 11.830 Kč jdoucím od datum do zaplacení. Do postoupení pohledávky, ke kterému došlo dne datum, žalovaný podle žalobkyně uhradil částku 15.009,60 Kč a dále již nic neuhradil. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. (2) Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč a tyto se žalovaný zavázal uhradit spolu s částkou 15.410 Kč, tedy celkem částku 33.410 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 557 Kč s termínem poslední splátky datum. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně, poslední splátku uhradil dne datum. Žalobkyně tvrdila, že ke dni datum činila dlužná jistina částku 5.273,50 Kč a dlužný poplatek částku 2.136,50 Kč (tj. celkem 7.410 Kč) a žalobkyně požadovala zaplacení částky 5.419,60 Kč se smluvním úrokem ve výši 27% ročně z dlužné jistiny 3.987,33 Kč jdoucím od datum do zaplacení. Do postoupení pohledávky, ke kterému došlo dne datum, žalovaný podle žalobkyně uhradil částku 27.990,40 Kč. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že anonymizováno žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal anonymizováno vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 16.491 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 592 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den datum. Výše úrokové sazby byla sjednána na 28% p.a. Dále bylo dohodnuto, že součástí smlouvy jsou též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je OSVČ, má čistý měsíční příjem 44.295 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4.000 Kč a splátky u anonymizováno 6.000 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiného věřitele ani běžný účet. anonymizováno zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil živnostenským listem a daňovým přiznáním.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že anonymizováno žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal anonymizováno vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 15.410 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 557 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den datum. Výše úrokové sazby byla sjednána na 27% p.a. Dále bylo dohodnuto, že součástí smlouvy jsou též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí s rodiči, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je OSVČ, má čistý měsíční příjem 28.000 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 6.820 Kč a splátky u anonymizováno 2.500 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiného věřitele ani běžný účet. anonymizováno zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil občanským průkazem, živnostenským listem, dokladem SIPO, výpisy z bankovního účtu a fakturami.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.
9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a anonymizováno jako zapůjčitelem byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce částky 19.000 Kč a dne datum smlouva o zápůjčce částky 18.000 Kč. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda anonymizováno řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, anonymizováno, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
17. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že anonymizováno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté finanční prostředky s úroky řádně a včas vrátit. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že anonymizováno při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co žalovaný sám o svých poměrech uvedl. O tom svědčí i fakt, že žalobkyně žádný z dokladů, o kterých bylo v zákaznické kartě uvedeno, že jsou anonymizováno ověřeny, soudu nepředložila. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by anonymizováno při posuzování majetkových poměrů žalovaného provedl lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Postup anonymizováno jako věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Přitom samotné údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o jejich správnosti a pravdivosti, a to zejména s ohledem na výši tvrzených příjmů z podnikání, za situace, kdy žalovaný v prvním případě nedisponoval běžným účtem a v druhém případě nepředložil daňové přiznání. Poměry žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když anonymizováno jako právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí obou úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva o zápůjčce číslo číslo mezi žalovaným a anonymizováno ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 17 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než na základě tvrzení samotné žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný v prvním případě zaplatil částku 15.009,60 Kč. Žalovaný sám další úhrady netvrdil. Pakliže žalovaný na svůj dluh zaplatil již částku 15.009,60 Kč, zbývá mu k úhradě 4.000,40 Kč a žalobkyně má v této výši právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. anonymizováno druhém případě poskytl žalovanému částku 18.000 Kč a žalovaný zaplatil částku 27.990,40 Kč. Žalovaný sám další úhrady netvrdil. Pakliže žalovaný na svůj dluh zaplatil již částku 27.990,40 Kč, nezůstal již ničeho dlužen ani z titulu práva na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky 4.000,40 Kč vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10% p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.