Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 654/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, č. j. -67 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 26. 6. 2001, č. j. -22, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, č. j. -39), zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 15, I. kategorie, o velikosti 1+0, sestávajícího z jednoho pokoje a příslušenství, ve 4. patře domu č.p. 492 v P. (dále „předmětný byt“) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 10. 2002, č. j. -81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. (přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele) není dán. Podle názoru odvolacího soudu žalovaný neporušil svoji povinnost nájemce, neboť podnájem předmětného bytu sjednala jeho matka, a v řízení nebylo prokázáno, že by o něm žalovaný věděl a že by jej schvaloval. Pokud jde o druhý z výpovědních důvodů podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., odvolací soud konstatoval, že jeho uplatnění vůči žalovanému by bylo „příliš tvrdým opatřením, které by případně mohlo být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 obč. zák.)“; poukázal přitom na věk žalovaného, který „z určité nerozvážnosti (aniž by si uvědomoval zákonné důsledky) dával přednost dočasnému bydlení u své přítelkyně“, jakož i na to, že žalobce pronajímá řadu bytů, a že by pro něho „rozhodujícím“ výpovědním důvodem bylo neplacení nájemného, nikoliv dočasné neužívání bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a v němž uplatněné dovolací důvody označil odkazem na ustanovení a b) Namítá, že v řízení „nebylo postupováno v souladu s ust. , nebyly zjišťovány okolnosti, rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy“, a poukazuje na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný věděl o podnájmu předmětného bytu. Vyjadřuje též nesouhlas se zamítnutím žaloby na přivolení k výpovědi z důvodu podle obč. zák., a v této souvislosti namítá, že žalovaný – jako osoba způsobilá k právním úkonům - si musel uvědomovat důsledky svého jednání. Dovolatel má zato, že se odvolací soud „nevypořádal správně s výsledky dokazování, rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění a dospěl k nesprávnému právnímu názoru“. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za kterého jedná osoba s právnickým vzděláním ( a 241 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku, potvrzeném napadeným rozsudkem odvolacího soudu, stejně, jako ve svém prvním rozsudku, tj. žalobu na přivolení k výpovědi zamítl.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy v souzené věci dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o neexistenci výpovědního důvodu podle obč. zák. poukazem na to, že v řízení byly prokázány skutkové okolnosti, tento výpovědní důvod naplňující, nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle To platí i pokud jde o okolnosti, které vedly odvolací soud k zamítnutí žaloby na přivolení k výpovědi z důvodu podle obč. zák. Pokud pak dovolatel z postupu soudu při provádění dokazování dovozuje existenci tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), je třeba uvést, že k takovýmto vadám (jakož i k vadám uvedeným v ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobce podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , , a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu