Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1883/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Ž. L., zastoupené advokátem, proti žalované S. p., a. s., v O., zastoupené advokátem, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2002, č. j. -277, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2002, č. j. -277, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. října 2001, č. j. -255, zamítl žalobu, aby soud žalované uložil, aby odstranila „na vlastní náklady část stavby plynovodu DN 500 S. – Ž. s odbočkou na S. a A., jejíž součástí je mj. i plynovodní spojovací uzel se třemi trasovými uzávěry, která je umístěna na pozemku č. 2206 ve vlastnictví Ž. L., zapsaném u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 283 pro katastrální území A. u Č. T.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 2206 v kat. území A., po němž vede část plynovodu S. – Ž. Rozhodnutím odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v Č. T. ze 14. 12. 1959, zn. Výstv 11561-1959, bylo V. p., n. p., O., vydáno stavební povolení k výstavbě plynovodu S. – Ž. Územní rozhodnutí o umístění stavby dálkového plynovodu JS 500 a JT 25 S. – Ž. na katastrálních územích obcí S., A., Ch., M., M. a D. Ž. vydal KNV v O. rozhodnutím z 3. 9. 1959, zn. Výst/2-6627/59. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí bylo zakreslení plynovodu na příložkách k mapě v měřítku 1:5000. Podle zápisu z 20. 1. 1960 o jednání o uvedení vysokotlakého dálkového plynovodu JS 500 a JT 25 S. – Ž. do provozu byl povolen prozatímní provoz VTL plynovodu a odorizační stanice s tím, že veškeré práce musí být ukončeny do 15. 4. 1960. Vzhledem k tomu, že stavba byla dokončena a kolaudována v roce 1960, soud prvního stupně vztah vzniklý stavbou na cizím pozemku posuzoval podle č. (dále jen „ “), a to nejen co do vzniku, ale i co do nároků vyplývajících z tohoto vztahu. Dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalované svědčilo právo stavby na cizím pozemku, v době stavby ve vlastnictví otce žalobkyně, a současně přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanou s tím, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku od 1. 10. 1970 a ve lhůtě tří let, v níž mohla své právo uplatnit, tak neučinila.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. dubna 2002, č. j. -277, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právnímu předchůdci žalované v době vzniku stavby svědčilo právo stavby na cizím pozemku, protože z provedených důkazů nelze učinit spolehlivý závěr, že projektovanou stavbou plynovodu měl být dotčen i pozemek žalobkyně. Žalobě by však nebylo možno vyhovět ani kdyby nebyla prokázána existence správního rozhodnutí o přípustnosti stavby ve vztahu k pozemku žalobkyně. Bez ohledu na neurčitost žalobního petitu by bylo možno při úpravě vztahů mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem postupovat analogicky podle a násl. . Žádné kogentní ustanovení však postup, jakého se domáhá žalobkyně, neumožňovalo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, poněvadž pokud odvolací soud dospěl k závěru, že č. neumožňuje postup podle jejího žalobního petitu, posoudil věc s ohledem na v rozporu s hmotným právem. Proto je také nesprávný názor odvolacího soudu, že doplnění dokazování ohledně existence práva stavby k pozemku žalované nemůže mít žádný vliv na postavení žalované a její úspěch ve sporu. Pokud jde o neurčitost žalobního petitu, bylo třeba postupovat podle . Žalobkyně je ovšem názoru, že žalobní petit je dostatečně určitý. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť dovoláním nastolená právní otázka nebyla dosud v praxi tohoto soudu řešena.

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle zpracuje-li cizí věc v dobré víře socialistická právnická osoba, je výrobek v socialistickém vlastnictví, jinak se věc, lze-li tak učinit, uvede v předešlý stav.

Uvedení pozemku „zpracovaného“ ve smyslu provedením stavby, aniž by existovalo právo stavby, do původního stavu si nelze dobře představit jinak, než že pozemek fakticky zastavěný se stane opět pozemkem nezastavěným. K takové naturální restituci pozemku nemůže přirozeně dojít jinak, než provedením stavební činnosti – demolicí, resp. odstraněním stavby. Aby byl rozsudek ukládající takovou povinnost vykonatelný, nelze se domáhat provedení nekonkrétní činnosti žalované – toliko uvedení pozemku v předešlý stav, ale na místě je petit, jímž se žalované uloží konkrétní činnost, jíž se takového stavu docílí, tj. odstranění přesně vymezené stavby (její části) z pozemku žalobkyně.

Odvolací soud tedy věc neposoudil po právní stránce správně, pokud zaujal právní názor, že „obecně žádné kogentní ustanovení středního neumožňovalo takový postup, jakého se žalobkyně domáhá“.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( a 3 ). S ohledem na vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení se dovolací soud již dalšími dovolacími procesními námitkami nezabýval.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu