Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1456/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. prosince 2001, č. j. -369, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k osobnímu automobilu Škoda Rapid 136 a tento automobil přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému pod bodem II. výroku uložil, aby žalobkyni zaplatil na vypořádání částku 14 250,- Kč. Pod bodem III. zamítl vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k barevnému televizoru Tesla Color 416, mrazničce zn. Calex, kombinovanému stroji na dřevo, kuchyňské lince LINEA, lustru se skleněnými ozdobami, podlahové krytině – linoleu, dvojitému oknu, lahvi na propan-butan a třem garnýžím, a pod bodem IV. zamítl vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhal zaplacení částky 93 720,- Kč. Pod body V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zamítnutí vzájemných návrhů žalovaného soud prvního stupně odůvodnil tím, že nebylo prokázáno, že by šlo o věci, které účastníci nabyli společně s vůlí nabýt je do spoluvlastnictví; jde o věci žalobkyně, která prokázala, že v době nabytí věcí měla finanční prostředky, aby je koupila. y spojené s nabytím věcí jsou také na jméno žalobkyně. Pokud jde o částku 93 720,- Kč, vzal za prokázané, že žalovaný v letech 1985-1990 vypomáhal žalobkyni při některých pracích na jejích nemovitostech, dohoda o odměně žalovaného za tyto práce však mezi účastníky uzavřena nebyla a „žalovanému nevzniklo právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu, neboť právním titulem pro jeho plnění byla uvedená smlouva o občanské výpomoci“.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného do výroků pod body III. a IV. a výroků o nákladech řízení rozsudkem ze dne 24. září 2002, č. j. -398, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy a věc nesprávně posoudil i po právní stránce, pokud jde o otázku vzniku podílového spoluvlastnictví účastníků k věcem, ohledně nichž podal vzájemný návrh, a otázku investic jím vneseným do nemovitosti žalobkyně. Je přesvědčen, že vznik podílového spoluvlastnictví k označeným věcem prokázal, stejně tak jako jeho nárok na uhrazení vnesených investic. Poukázal na to, že finanční prostředky, které pravidelně dával žalobkyni, nepokrývaly jen výdaje na jeho stravu a běžné potřeby, ale mohly z nich být hrazeny i další věci. Mezi účastníky sice nebylo výslovně dohodnuto, že věci koupené z jejich společných prostředků budou v jejich podílovém spoluvlastnictví, při nákupu věci uvedených v jeho vzájemném návrhu však byli přítomni oba osobně a fakticky se k nim chovali jako spoluvlastníci. Jejich vztah byl trvalý a vážně uvažovali o uzavření manželství. Jím vnesené investice do nemovitosti žalobkyně proto nelze považovat za občanskou výpomoc. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 .

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Předpoklad přípustnosti dovolání stanovený v nebyl naplněn, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku z 29. 9. 1998, č. j. -254, který byl zrušen odvolacím soudem usnesením ze 14. 6. 2000, č. j. -292. Soud prvního stupně shodně jako dřívějším rozsudkem vzájemný návrh žalovaného na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke sporným označeným věcem, jakož i na zaplacení částky 93 720,- Kč, zamítl.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Otázku vzniku podílového spoluvlastnictví k předmětným věcem soudy obou stupňů posoudily v souladu s rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16, ročník 1983, z něhož vyplývá, že pro posouzení vzniku podílového spoluvlastnictví k věci je rozhodující dohoda uzavřená mezi účastníky o založení spoluvlastnických vztahů, která nemusí být písemná. Právní posouzení požadavku žalovaného na zaplacení částky 93 720,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost, má-li jít o dovolání podle , odst. 3 , dovolací soud není oprávněn přezkoumávat. Tento požadavek žalovaného soudy obou stupňů nebyl řešen v rozporu s hmotným právem a je v souladu se stávající judikaturou.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je tak nepřípustné a proto bylo odmítnuto [ , ].

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalovaný nebyl v řízení úspěšný a žalobkyni náklady řízení nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu