Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1025/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. o dovolání A. J., zastoupeného advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2002, č. j. -83 (v právní věci žalobce A. J. proti žalovanému Z. d. R., zastoupenému advokátkou, o neplatnost části právního úkonu a vypořádání nároků podle , vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 13. 11. 2002, č. j. -83, potvrdil Krajský soud v Brně zamítavý rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 6. 2000, č. j. -67. Potvrzeno bylo zamítnutí žaloby, aby byla určena částečná neplatnost dohody mezi účastníky ze dne 20. 12. 1993 (článek VI.) a aby žalovaný zaplatil žalobci na vypořádání jeho nároků částku 743.332,- Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odůvodnil je nesprávným právním posouzením věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání jeho zamítnutí.

Dovolací soud posuzoval dovolání po procesní stránce podle znění (dále „ “) platného před účinností jeho novelizace , tedy před datem 1. 1. 2001. Postupoval tak vzhledem k bodům 15, 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) hlavy I cit. zákona, neboť podle data vydání prvostupňového rozsudku (21. 6. 2000) proběhlo řízení v obou řádných instancích v režimu procesních ustanovení relevantních před účinností výše zmíněné novely. V dalším textu tedy budou uváděna ustanovení ve znění účinném před datem 1. 1. 2001.

Ještě před případným meritorním posouzením dovolání se musel dovolací soud ex offo zabývat přípustností dovolání, jako zákonnou podmínkou oprávněnosti jeho podání.

Dovolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by řízení před oběma instancemi trpělo některou ze závažných procesních vad, jež jsou vypočteny v ustanovení a jejichž existence by zakládala přípustnost dovolání (nyní jde o vady způsobující zmatečnost rozhodnutí). Přípustnost podaného dovolání nebylo možno dovodit ani z ustanovení , neboť rozsudky obou instancí jsou ve výroku obsahově shodné a nedošlo k předchozímu zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Zbylou alternativou se stala přípustnost dovolání podle Odvolací soud však nepřipustil dovolání proti svému rozsudku pro jeho případný zásadní právní význam, ani k návrhu žalobce ani z vlastní iniciativy, jak předpokládá ustanovení Nedošlo též k tomu, že by odvolací soud nevyhověl návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání (odst. 2 cit. ust.). Z obsahu spisu, a to jak z odvolání žalobce tak i z protokolu o jednání odvolacího soudu před vyhlášením rozsudku, je patrno, že žalobce nenavrhl vyslovit přípustnost dovolání. Pak ovšem dovolací soud nemůže připustit dovolání pro eventuální zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; ustanovení podmiňuje toto oprávnění dovolacího soudu právě předchozím návrhem účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl ( , ).

Podle ustanovení , a vzniklo žalovanému, jež byl v dovolacím řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívaly v odměně za jeden úkon právního zastoupení (vyjádření k dovolání) ve výchozí sazbě shodné s předchozím řízením ve výši 7.625,- Kč ( ), krácené však o polovinu ( , cit. vyhl.), spolu s přičtením režijního paušálu ve výši 75,- Kč podle vyhl. č.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu