Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 134/2021-40

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 19 456 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 250 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 12 206 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,56 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 573,63 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 295,37 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 491,63, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 250 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> II. Žaloba se v části o zaplacení částky 12 206 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,56 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 573,63 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 295,37 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 491,63, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum číslo dne datum číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (ze smlouvy číslo) a 10 000 Kč (ze smlouvy číslo) v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku číslo zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 317 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč (1 228 Kč měsíčně). Poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 2. 2017. Poskytnutou zápůjčku číslo se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 561 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 770 Kč (úroková sazba 27 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 491 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 310 Kč (1 240 Kč měsíčně). Poslední splátka měla být uhrazena dne 13. 10. 2017. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na zápůjčku číslo žalovaný naposledy hradil dne 21. 9. 2018, celkem zaplatil 14 716 Kč, na zápůjčku číslo hradil naposledy dne 4. 6. 2018, celkem uhradil částku ve výši 2 750 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 2 466,53 Kč a poplatku ve výši 1 178,47 Kč (zápůjčka číslo) a z jistiny ve výši 8 964,42 Kč a poplatku ve výši 6 846,58 Kč (zápůjčka číslo), a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 své pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též ve vztahu k zápůjčce číslo kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 295,37 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 2 466,53 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 29. 9. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 1 491,63 Kč (úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny 2 466,53 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 23. 2. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 2 466,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve vztahu k zápůjčce číslo požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 244,56 Kč (úrok ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 8 964,42 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 12. 6. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 5 573,63 Kč (úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 8 964,42 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 14. 10. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 8 964,42 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu , (dále jen „ “), jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč, který sestává z úroku ve výši 1 317 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a částky hotovostní režim splátek ve výši 4 989 Kč. Zápůjčka byla splatná v 60 měsíčních splátkách po 307 Kč (resp. poslední splátka 248 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního období po uhrazení předchozí splátky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 20,50 % ročně.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 561 Kč, který sestává z úroku ve výši 1 770 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 491 Kč a částky hotovostní režim splátek ve výši 4 300 Kč. Zápůjčka byla splatná v 60 měsíčních splátkách po 310 Kč (resp. poslední splátka 271 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního období po uhrazení předchozí splátky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 28,63 % ročně.

5. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva/ŽL, 3 výplatní pásky za měsíce září, říjen, listopad 2015, 3 výpisy z bankovního účtu za měsíce září, říjen, listopad 2015. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku 13 000 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z interních splátek původní věřitelce ve výši 1 536 Kč a odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na 6 200 Kč (celkem tak 7 736 Kč). Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný nevlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

6. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva/ŽL, 3 výplatní pásky za měsíce květen, červen, červenec 2016, 3 výpisy z bankovního účtu za měsíce květen, červen, červenec 2016. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku 15 000 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z interních splátek původní věřitelce ve výši 3 508 Kč a odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny na 7 200 Kč (celkem tak 10 708 Kč). Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný nevlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

7. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum žalovaný zaplatil celkem 14 716 Kč, přičemž poslední platba proběhla dne 21. 9. 2018.

8. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum žalovaný zaplatil celkem 2 750 Kč, poslední platba proběhla dne 4. 6. 2018.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 14. 2. 2020 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě , o spotřebitelském úvěru.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne 24. 4. 2020 upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčkách číslo číslo byl vyzván ke splacení zbývající částek zápůjček a souvisejících poplatků, nejpozději do 30. 4. 2020 na účet žalobkyně.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

14. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j.  – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ).

19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalovanému. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.

20. Žalobkyně sice soudu předložila rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, ve kterém se soud zabýval výkladem zákona o spotřebitelském úvěru ve vztahu k povinnostem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti a dospěl k závěru, že postačuje, pokud má věřitel potřebné y k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Zdejší soud však není tímto právním názorem vázán a ani se s ním neztotožňuje. Nadto upozorňuje na to, že informace, které původní věřitel zaznamenal do zákaznických karet žalovaného, vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry splácet. V prvé řadě upozorňuje soud na skutečnost, že součet splátek uvedených v zákaznické kartě z 30. 12. 2015 a splátka připočtená ze zápůjčky ze dne 30. 12. 2015 (tj. celkem 2 736 Kč) nedosahuje částky splátek uvedené v zákaznické kartě ze dne 19. 8. 2016, která je 3 508 Kč. Je tak patrné, že žalovaný v mezidobí čerpal další úvěry od původního věřitele a vršil tak postupně čerpání jednotlivých úvěrů, což nemohlo svědčit o jeho uspokojivé finanční situaci. V podstatě jakkoli nepodložené a zároveň vzbuzujících pochybnosti jsou informace o výdajích žalovaného na domácnost, které postupem času dokonce snížily, ačkoli, jak je zjevné z navyšujících se počtu čerpaných úvěrů/zápůjček, závazky žalovaného a jeho potřeby tomuto snížení výdajů neodpovídají. Žalovaný v zákaznické kartě z 30. 12. 2015 uvedl, že důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje a v zákaznické kartě z 19. 8. 2016 dokonce uvedl, že je v naléhavé finanční tísni, přesto původní věřitel přes zjevné signály týkající se neuspokojivé finanční situace, která nebyla krátkodobou záležitostí, žalovanému poskytl další finanční prostředky a výdaje na splátky (pouze původnímu věřiteli) tak z příjmu žalovaného odčerpaly již celou třetinu. Navíc příjem žalovaného byl uveden na samotné hranici minimální mzdy (a nebyl ani nijak doložen). Údaje, tak jak je zaznamenal původní věřitel do zákaznických karet žalovaného, vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splácet a napovídají spíše o neuspokojivé finanční situaci žalovaného, který se postupně dostal až do finanční tísně.

21. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné smlouvy posoudil jako absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v obou případech zcela nedostatečně. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil.

22. Z dokazování vyplynulo, že v případě zápůjčky číslo byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil částku ve výši 14 716 Kč, předmětnou zápůjčku tak nelze posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, když žalovaný poskytnuté finanční prostředky již zcela vrátil.

23. V případě zápůjčky číslo byla žalovanému rovněž poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, žalovaný dosud uhradil částku 2 750 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 7 250 Kč (10 000 Kč – 2 750 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. toliko co do částky 7 250 Kč. Dále soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Den splatnosti soud určil dle lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 14. 2. 2020, dle domněnky dojití byla doručena žalovanému dne 19. 2. 2020, což byl i počátek 10 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Poslední den lhůty připadal na 29. 2. 2020. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. (výrok I). Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s 

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl s ohledem na absolutní neplatnost smluv a na již uhrazené bezdůvodné obohacení v případě první ze smluv.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 76 % a 24 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 52 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.