Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 41/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 28 048,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 329,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 7 357,96 Kč spolu s poplatky ve výši 4 543 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 818,40 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 357,96 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 892,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 329,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 7 357,96 Kč spolu s poplatky ve výši 4 543 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 818,40 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 357,96 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 892,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 048,86 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 15. 2. 2018 poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného úvěr splácet posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem 29 000 Kč a celkový příjem domácnosti 30 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Tyto informace žalobkyně dále ověřila nahlédnutím do příslušných databází, především BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR aj. Žalobce dále zjistil, že vůči němu měl žalovaný v době podání žádosti závazky ve výši měsíční splátky 2 202,35 Kč a vůči jiným poskytovatelům ve výši měsíční splátky 5 314 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 3. 6. 2020 zesplatnila. Dluh žalovaného podle žalobkyně tvoří částku 28 048,86 Kč a sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 687,46 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 818,36 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 543 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaný postupně z tohoto rámce vyčerpal peněžní prostředky ve výši 168 169,43 Kč a celkem uhradil 152 839,93 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu , (dále jen „ “), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 15. 2. 2018 a dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč s roční sazbou úroku 22,99 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky.

6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a z výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaný postupně načerpal celkem 168 169,43 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaný na svůj dluh splatil celkem 152 839,93 Kč.

7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce u zaměstnavatele právnická osoba na pozici dělník/řemeslník měl být 29 000 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácností měl činit 30 000 Kč, přičemž žalovaný bydlí u rodičů, má střední vzdělání, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. U položky ostatní nezbytné měsíční náklady bylo uvedeno 0 Kč.

8. Z výzvy ze dne 27. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žalovaným odsouhlasené žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a platbami zboží na prodejním místě, a to v celkové výši 168 169,43 Kč. Žalovaný postupně zaplatil žalobkyni částku ve výši 152 839,93 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala jej k jeho zaplacení.

11. Při právním posouzení soud vycházel z , (dále jen „ “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud ve smyslu přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

19. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 15 329,50 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 12. 2. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů v žádosti o úvěr a při osobním pohovoru. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v databázi BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, ale tato svá tvrzení nedoložila. Žalobkyně argumentovala tím, že při poskytování úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že údaje poskytnuté žalovaným nejsou úplné, přesné a pravdivé. Ze žalobkyní předložené žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru vyplývá, že žalovaný ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem měl činit 29 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. pracovní smlouva osvědčující zda je žalovaný skutečně zaměstnán u právnická osoba s.r.o. a jaký zde má skutečně příjem, kolik činí jeho další výdaje a zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalovaného, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně žalovanému před uzavřením této smlouvy o úvěru poskytla další úvěr ve výši 100 000 Kč.

20. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu neplatná.

21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku 168 169,43 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby průběžně hradil celkem 152 839,93 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 15 329,50 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z částky 15 329,50 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

22. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 892,30 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 908 Kč a dále z odměny advokáta podle , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 360 Kč. Pro účely nákladů řízení, resp. soudního poplatku soud vycházel z předmětu řízení 22 687,46 Kč, přičemž žalobě co do částky 15 329,50 Kč vyhověl, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 32,43 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 67,57 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 35,14 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 360 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 892,30 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle a.t., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).