Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 925/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY -237

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně A. – F., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, proti žalované S., společnosti s ručením omezeným, zastoupené JUDr. R. K., advokátem, o zaplacení částky 407.366,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2002, č. j. -211, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2002, č. j. –211, se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2000, č. j. -170, ve výroku I., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 308.705,50 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 20. března 1999 do zaplacení, tak, že žalobu o zaplacení 308.705,50 Kč se 16% úrokem z prodlení p. a. jdoucím ode dne 20. března 1999 do zaplacení zamítl (první výrok). V nenapadeném výroku II. zůstal rozsudek z 5. prosince 2000 nedotčen (druhý výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná má žalobkyni uhradit 308.705,50 Kč jakožto cenu „provedených děl či hodnotu stavebních prací“, s tím, že spornou zůstala důvodnost obrany žalované, spočívající v zápočtu smluvní pokuty, vyúčtované žalobkyni, na žalobou uplatněný nárok.

Na rozdíl od soudu prvního stupně, který po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v prodlení se splněním závazku předat dílo dle smluv č. 5/541 z 28. února 1996 a č. 2/112 z 30. července 1995, dospěl odvolací soud k závěrům odlišným.

V případě obou výše uvedených smluv odvolací soud totiž dovodil, že prodlení žalobkyně s předáním obou děl muselo nastat, neboť u předmětu obou děl byly zjištěny vady, a pokud jde o smlouvu č. 5/541 v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně úspěšně „příslušné zkoušky“ provedla. Jelikož ke kompenzaci byla použita pouze „menší část“ smluvní pokuty, nepovažoval odvolací soud za nutné zabývat se otázkou, zda – zejména ve smlouvě č. 5/541 – nebyla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou druhého výroku, podle něhož „v nenapadeném výroku II.“ zůstal rozsudek z 5. prosince 2000 nedotčen, podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost odvozovala z ustanovení (dále též jen „“) ve znění účinném od 1. ledna 2001. Odvolacímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle v témže znění] v jeho závěru, že žalovaná provedla po právu zápočet dlužné částky vůči žalobkyni oproti sankčním poplatkům za pozdě dodané dílo. Zdůrazňovala, že v obou případech došlo k včasnému a řádnému ukončení díla a v této souvislosti odkazovala na výpovědi svědkyně Š. a svědků V. a Ing. S. Dovolatelka proto požadovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhovala, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné potvrdil.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání, jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku, ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, , rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31.prosince 2000.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné, byť nikoli z příčin v něm uvedených.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v ustanovení (tzv. „zmatečnostem“) a, je-li dovolání přípustné, k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je - v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí dovoláním napadeno - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( a 3 ).

Jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je postiženo i řízení v této věci.

Podle ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1). Odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného (odstavec 2).

Jinou vadou řízení je i to, že odvolací soud vyšel z jiného skutkového základu, než soud prvního stupně, aniž postupoval podle ustanovení a zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil.

Zásada vyjádřená v ustanovení totiž neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkových zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědi svědků, a to především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 92/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Chtěl-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů výpověďmi svědků, bylo nutno, aby takové důkazy sám opakoval, případně provedením dalších (obdobně relevantních) důkazů si zjednal rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).

Jak je zřejmé z obsahu spisu a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, založil soud prvního stupně svůj závěr o tom, že žalobkyně splnila závazky pro ni vyplývající ze smluv č. 5/541 z 28. února 1996 a č. 2/112 ze dne 30. července 1995 řádně a včas, na výpovědích svědků V., V., Ch. a svědkyně Š. Odvolací soud, aniž, jak se podává z protokolu o jednání před odvolacím soudem z 19. března 2002 (srov. č. l. 209), zopakoval dokazování výpověďmi těchto svědků, tyto výpovědi hodnotil zcela jiným způsobem než soud prvního stupně, a nepostupoval tedy způsobem předjímaným ustanovením Zatížil tak odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 18, ročníku 2000, pod číslem 79, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 11).

Nejvyšší soud proto, aniž se mohl zabývat věcí z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek, bez nařízení jednání ( věta první ), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 2, odst. 5 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta poslední ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu