Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 876/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s Y. T. tím, že „dne 26. 5. 2001 kolem 5:30 hodin v erotickém klubu S. v H. K. na ul. B. Š. čp. 206 společně s dalšími dvěma dosud neustanovenými osobami, ozbrojeni krátkými střelnými zbraněmi spoutali pracovnice klubu M. P., N. N., M. T., D. B. a E. Č., přelepili jim ústa páskou a vyhrožovali jim zastřelením, přičemž z klubu odcizili mobilní telefon značky Benefon v hodnotě 3.000,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 3310 v hodnotě 6.000,- Kč, dámské hodinky Q+Q v hodnotě 700,- Kč, peněženku v hodnotě 20,- Kč, občanský a řidičský průkaz a klíče od automobilu a bytu.“ Za tento trestný čin a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. , mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného Y. T. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o náhradě škody.

O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný V. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel nejprve podrobně zopakoval důvody, pro které podával ve věci odvolání, přičemž uvedl, že odvolací soud se jimi náležitým způsobem nezabýval a nevypořádal. Především zpochybnil hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který důkazy provedené k návrhu obhajoby podrobil kritice a pominul závažné rozpory ve výpovědích svědkyň, o které se opírala obžaloba, když závěr o tom, že většina svědkyň obviněného poznala, neměl oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele byly v přípravném řízení provedeny rekognice v rozporu se zákonem jako neodkladné úkony v době před zahájením trestního stíhání a ustanovením obhájce a k takto opatřeným důkazům proto nelze přihlížet. Provedenému dokazování neodpovídá také závěr o tom, že by odcizení věcí bylo ve spojitosti s násilnou a výhružnou částí jednání obviněných. V řízení před soudy obou stupňů tedy podle názoru obviněného došlo k porušení ustanovení zabezpečujících řádné objasnění věci, přičemž neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení provedených důkazů se promítlo do nesprávného právního posouzení skutku. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, případně aby věc přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolání.

Ve vztahu k posuzovanému dovolání Nejvyšší soud shledal, že většina z námitek dovolatele svým obsahem neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je přitom v rámci řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Většina dovolacích námitek podporujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozpory ve výpovědích svědkyň, preference důkazů navržených obžalobou, neúplnost zjištění skutkového stavu) spočívala v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a s rozsahem skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Námitka nezákonnosti provedení rekognicí jako neodkladných úkonů v době před zahájením trestního stíhání je námitkou proti porušení procesních ustanovení upravujících postup orgánů činných v trestním řízení v době před zahájením trestního stíhání, nikoli námitkou nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Otázka posouzení zákonnosti provedení důkazů v trestním řízení včetně splnění zákonných podmínek stanovených v § 160 odst. 4 tr. ř. pro neodkladné nebo neopakovatelné úkony nemůže být předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Ustanovení § 265b tr. ř. totiž taxativně vymezuje důvody dovolání a případné nezákonné provedení či opatření důkazu orgány činnými v trestním řízení není dovolacím důvodem. Ani tato námitka tedy svým obsahem neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.

Námitku týkající se absence spojitosti odcizení věcí s násilnou a výhružnou částí jednání obviněných shledal Nejvyšší soud relevantní důvodu dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje ji však za nedůvodnou.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. K závěru o naplnění formálních znaků citovaného trestného činu je tedy třeba dovodit příčinnou souvislost mezi násilným jednáním obviněného a zmocněním se cizí věci. Bezprostředně a okamžitě se věc odnímá i tehdy, zmocňují-li se jí pachatelé v souvislosti s použitým násilím třebas i v jiné místnosti, zejména jestliže si pachatelé zajistili přístup k cizí věci a její možné odnětí násilím, kterým zbavili napadenou osobu možnosti bránit jim v přístupu k věci a ve zmocnění se věci (rozhodnutí č. 4209/1931 Sb. rozh. tr.).

Dovolateli lze sice přisvědčit, že z tzv. skutkové věty výroku rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové („…spoutali pracovnice…, přičemž z klubu odcizili…“) nelze učinit jednoznačný závěr o souvislosti užitého násilí s odcizením věcí, avšak z příslušné části odůvodnění citovaného rozsudku (zejména str. 8 a 9) tato souvislost jednoznačně vyplývá (srov. „…Stavu, který vyvolali, pak využili k odcizení věcí poškozených, přičemž tato činnost na předchozí plynule navazuje či se s ní dokonce prolíná… získání majetku bylo jejich cílem… Soud dospívá k závěru, že mezi užitím násilí a dalších pohrůžek bezprostředního užití násilí a odcizením věcí je přímý vztah.“). I přes výše uvedený nedostatek popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud neshledal nutnost zasahovat do stability pravomocného rozhodnutí a z odůvodnění rozsudku vyvodil závěr, že dovolací námitka absence příčinného vztahu mezi odcizením věcí a násilnou a výhružnou částí jednání obviněných je nedůvodná, a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o druhý dovolací důvod uplatněný obviněným, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci dovolatel nevyslovil námitku odpovídající prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, nebyla v dané trestní věci shledána důvodnou dovolací námitka odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku, proto ani druhá alternativa důvodu dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dána.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele k právnímu posouzení žalovaného skutku vyjádřené v dovolání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová