Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AE40255FB2FBDBB1C1257A4E006878E0.html
HTML · 10.79 KB
No categories available
20 Cdo 2016/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2002, č.j. Nc 4119/2001 -14, kterým Okresní soud ve Frýdku – Místku zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb. “), exekuční řízení (§ 35 odst. 1 , odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů). Nezaplatil-li poplatník (oprávněná) soudní poplatek z návrhu na nařízení exekuce, a to ani na výzvu soudu, jsou – argumentuje odvolací soud – namístě důsledky vyplývající z uvedeného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), namítajíc nesprávnost závěru o zpoplatnění návrhu na nařízení exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. o.s.ř.
Ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. o.s.ř. přípustnost dovolání založit nemohou, neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Dovolatelka se mýlí, pokládá-li usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za takové, jímž bylo ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. rozhodnuto „o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.“
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , protože všem případům přípustnosti vypočteným pod písmeny a/, b/ a c/ uvedeného ustanovení je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení exekučního řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je sice rozhodnutím, kterým se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
Oprávněná (dovolatelka) zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádná z účastnic (§ 243b odst. 5 , věta první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu