Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 28/2021-17

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 138 476,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138 476,08 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, co do

-) úrok z úvěru 1 972,62 Kč kapitalizovaného ke dni 14. 5. 2019,

-) úrok z prodlení 106,70 Kč kapitalizovaného ke dni 14. 5. 2019,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení

ve výši 9,75 % ročně,

-) úroku 6,9 % ročně z částky 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 804,80 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138 476,08 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba, co do -) úrok z úvěru 1 972,62 Kč kapitalizovaného ke dni 14. 5. 2019, -) úrok z prodlení 106,70 Kč kapitalizovaného ke dni 14. 5. 2019, -) zákonného úroku z prodlení z částky 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, -) úroku 6,9 % ročně z částky 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 804,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 138 476,08 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost právnická osoba, dříve právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 12. 5. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 166 000 Kč, a to tak, že část těchto peněžních prostředků byla určena na úhradu dřívějších dluhů žalovaného a zbývající část byla poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet sjednaný

ve smlouvě. Žalovaný se touto smlouvou zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z poskytnuté částky ve výši 6,9 % ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby, a to

ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. Dále se zavázal hradit pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal hradit právní předchůdkyni poplatek ve výši podle smlouvy. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaný zavázal hradit formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek byl žalovaný povinen měsíčně hradit také sjednané poplatky, které byly splatné vždy k poslednímu dni každého měsíce. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek a poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 14. 5. 2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni 14. 5. 2019 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po zesplatnění úvěru. Dlužná částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, činila celkem 142 859,42 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 18. 5. 2020 k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 138 476,08 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 972,62 Kč kapitalizovaných ke dni 14. 5. 2019, úroků z prodlení ve výši 106,70 Kč kapitalizovaných ke dni 14. 5. 2019, dále pak úroků ve výši 6,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné částky ve výši 138 476,08 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení.

2. Vzhledem k absenci tvrzení a důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením shora uvedené smlouvy, soud žalobkyni usnesením ze dne 24. 2. 2021,

č. j. -14, vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů tato chybějící tvrzení včetně označení důkazů doplnila, přitom žalobkyni poučil o tom, že pokud nebude v řízení prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, posoudí soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 6. 5. 2021, žalobkyně na něj nijak nereagovala.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 12. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky

ve výši 166 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 75 000 Kč byla poukázána na úhradu dluhu žalovaného u společnosti právnická osoba, částka ve výši 32 453,32 Kč byla poukázána

na úhradu dluhu žalovaného u společnosti právnická osoba, částka ve výši 56 000 Kč byla poukázána na úhradu dluhu žalovaného u právnická osoba, a.s. a zbývající částka byla poukázána na běžný účet žalovaného, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně prostřednictvím 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek (95 splátek po 2 254,95 Kč, poslední ve výši 2 034,88 Kč), splatných vždy 15. den v měsíci. První splátka byla splatná dne 15. 6. 2017. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši 201 Kč měsíčně a další poplatky s úvěrem související. Pro případ porušení smlouvy spočívajícího v prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyni žalobkyně prohlásit kterékoli dluhy žalovaného vůči ní za splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). V důsledku opakovaného porušování platebních povinností žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně úvěr prohlásila ke dni 13. 5. 2019 za splatný, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 14. 5. 2019, v němž žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky, která k tomuto dni činila 142 859,42 Kč a sestávala s nesplacené jistiny ve výši 138 476,08 Kč, smluvního úroku ve výši 3 172,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 106,70 Kč a dlužných poplatků za vedení účtu a nákladů

za upomínání ve výši 1 104 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 14. 5. 2019). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou číslo k této smlouvě, dohodou ze dne 14. 5. 2020 a potvrzením ze dne 18. 5. 2020). Ke dni postoupení nesplacená jistina pohledávky činila 138 476,08 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 18. 5. 2020). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 5. 2020 (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020). Jelikož žalovaný dlužnou částku po postoupení pohledávky neuhradil, byl vyzván k její úhradě předžalobní upomínku (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 11. 2020 a podacím lístkem).

5. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky

na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne

je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,

co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),

a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva

je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přes výzvu soudu k této skutečnosti neuvedla žádná tvrzení a ani neoznačila, resp. nepředložila žádné důkazy k jejímu prokázání, nebylo v posuzované věci prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopností žalovaného zabývala. V daném případě tak nebyly naplněny podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

21. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 166 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný

se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně

ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 138 476,08 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s  a o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené ode dne podání žaloby, tj. od 3. 12. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ,

(dále jen „ “), když neshledal důvod pro její prodloužení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 540 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 138 476,08 Kč sestávající z částky 6 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí

a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 880 Kč ve výši 4 384,80 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 30 804,80 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.