Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 125/2020
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 800 Kč od 14. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 800 Kč od 14. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20. 9. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 700 Kč v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 13. 11. 2018. Žalovaný zaplatil pouze částku 3 900 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizovaný úrok. Předmětem řízení je zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, zbývající části kapitalizovaného úroku ve výši 3 800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 800 Kč od 14. 11. 2018 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Slovenskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku úvěrové smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 7 bodu 1 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 700 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. První splátka byla splatná dne 27. 9. 2017, každá další splátka byla splatná vždy do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Poplatek ve výši 7 700 Kč byl tvořen v částce 3 500 Kč úrokem, v částce 2 000 Kč poplatkem za zpracování a doručení úvěru, v částce 2 200 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný stvrdil podpisem smlouvy převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. Splatnost celého dluhu nastala splatností poslední sjednané splátky, tj. dne 13. 11. 2018 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční kartou klienta). Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 3 900 Kč (prokázáno přehledem platební historie). Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2019 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, žalovaný však svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými poplatky vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu návrhem nárokované částky 13 800 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 800 Kč i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z nárokované částky za dobu od 14. 11. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého má účastník, který měl ve sporu plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. částku 800 Kč za uhrazení soudního poplatku a paušální náhradu náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, jež je stanovena dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , v platném a účinném znění. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 2 odst. 1 citované vyhlášky, která činí 100 Kč za každý úkon. Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 1 000 Kč.
13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.