Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
272 C 26/2019
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 15 787 Kč s příslušenstvím + 5 238,51 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.000 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 8.787 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 8.787 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 5.238,51 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 49,94 % ročně z částky ve výši 24.580,05 Kč od 23. 11. 2018 do 27. 5. 2019 ve výši 6.130,56 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 49,94 % ročně z částky 14.189,96 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2018 dosáhne částky 82.008 Kč, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.843,43 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.000 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 8.787 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 8.787 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 5.238,51 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 49,94 % ročně z částky ve výši 24.580,05 Kč od 23. 11. 2018 do 27. 5. 2019 ve výši 6.130,56 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 49,94 % ročně z částky 14.189,96 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2018 dosáhne částky 82.008 Kč, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.843,43 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.787 Kč s příslušenstvím spolu s částkou ve výši 5.238,51 Kč v podobě smluvní pokuty, a to s tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 4. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru, tak jak byl sjednán ve smlouvě ve výši 63,11 % ročně, splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 1.139 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem roku 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci ze strany žalovaného uhrazena pouze částka ve výši 1.139 Kč dne 14. 5. 2018, částka ve výši 1.139 Kč dne 18. 6. 2018, částka ve výši 1.139 Kč dne 20. 7. 2018 a částka ve výši 1.139 Kč dne 5. 9. 2018. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci mimo jiné právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to v důsledku prodlení se zaplacením splátky č. 5 a 6, v jejichž případě se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dnů. Žalobci přitom na základě uzavřené smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč ve vztahu ke každé splátce, v jejímž případě se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce dále uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného mu rovněž vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč ve vztahu ke každé splátce, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů v důsledku prodlení žalovaného v případě splátky č. 4, 5, 6, v jejichž případě se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, na základě kterého platí, že žalovaný se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů v případě splátky č. 5 splatné dne 17. 9. 2018, ke dni 21. 11. 2018 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, kdy jistinu ve výši celkem 27.633,96 Kč byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaný byl přitom před zesplatněním úvěru vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu k tomu poskytnuta dodatečná lhůta v délce minimálně 30 dnů. Žalobce tak na základě uzavřené smlouvy požaduje po žalovaném zaplacení aktuální dlužné částky odpovídající nové jistině úvěru v celkové výši 14.189,96 Kč s příslušenstvím spolu se smluvní pokutou vyúčtovanou žalobcem dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, a to v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobce požaduje rovněž zaplacení uvedené částky spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 11. 2018 do zaplacení, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky ve výši 27.633,96 Kč za období od 23. 11. 2018 do 27. 5. 2019 ve výši 5.139,18 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 14.189,96 Kč za období od 28. 5. 2019 do zaplacení, kdy žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu v celkové výši 5.238,51 Kč, a to spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 49,94 % ročně z částky odpovídající zbylé dlužné původní jistině úvěru od 23. 11. 2018 do zaplacení, tj. úrok z částky ve výši 24.580,05 Kč od 23. 11. 2018 do 27. 5. 2019 ve výši 6.130,56 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 14.189,96 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2018 dosáhne částky ve výši 82.008 Kč.
2. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě v tom smyslu, že ze strany žalobce došlo při sjednávání smlouvy k porušení ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy důsledkem porušení této povinnosti žalobce je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy, jíž se žalovaný dovolává. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobce před uzavřením smlouvy prověřil pouze příjmy žalovaného, ale žádným relevantním způsobem neprověřil výdaje žalovaného a tyto údaje neporovnal, když žalobce sám uvedl, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudil toliko na základě dokladu o příjmu, výpisu z bankovního účtu, prohlášení žalovaného, výpisu z registru SOLUS (tj. registr zájmového sdružení právnických osob, resp. Sdružení na Ochranu Leasingu a Úvěrů Spotřebitelům, dále také jen„ SOLUS“) a NRKI („ Nebankovní registr klientských informací“, dále také jen„ NRKI“). Žalovaný však namítá, že tímto způsobem mohl žalobce zjistit nanejvýše příjmovou situaci žalovaného, když z dokladu o příjmu výdaje pochopitelně nevyplývají, výpis z účtu si žalobce nevyžádal kompletní, ale pouze částečný k přijaté platbě mzdy. Prohlášení žalovaného je přitom irelevantní, neboť žalovaný není sám schopen posoudit svou schopnost splácet a nadto si žalobce neopatřil úplný výpis z předmětných registrů, z nichž by vyplývalo, jaké závazky žalovaný měl, ale pouze tzv. skóring. Žalovaný tak shrnul, že smlouva je neplatná, žalobce nemá právo na zaplacení pohledávek, které ze smlouvy vyplývají, a navrhl, aby soud žalobu zamítl.
3. Pokud se jedná o námitku žalovaného stran posouzení úvěruschopnosti, žalobce k tomu v rámci podání ze dne 17. 12. 2020, které bylo doručeno soudu dne 18. 12. 2020, uvedl, že řádně prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, když není pravdou, že by zkoumal pouze příjmy žalovaného, žalobce přitom provedl skóring žalovaného v registru SOLUS a v registru NRKI, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné dlužné splátky po splatnosti a také, že měl CBS skóre 434, což znamená vyšší body pro interní Score Card, tedy menší riziko. Dále žalobce sdělil, že kvůli prověření výdajů požaduje i kopii občanského průkazu a bylo rovněž ověřováno, zda není klient veden v insolvenčním rejstříku, což žalovaný nebyl. Pokud se jedná o výdaje na bydlení, žalobce zkoumal rovněž tuto otázku, přičemž když žalovaný uváděl částku ve výši 1.900 Kč, žalobce má za to, že pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši 1.900 Kč, bylo nutné z této částky vycházet.
4. Soud provedl dokazování jednotlivými listinnými důkazů a učinil následující skutková zjištění. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav.
5. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 4. 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 1.139 Kč splatných vždy nejpozději k 17 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen roku 2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 63,11 % ročně. Žalobce předložil uvedené smluvní dokumenty spolu s předsmluvním formulářem ze dne 4. 4. 2018, který byl rovněž opatřen podpisem žalovaného. Dle bodu 6.1 smlouvy bylo mezi smluvními stranami dále ujednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které byl žalobce takto na základě tohoto ujednání 6.1 smlouvy oprávněn po žalovaném požadovat, pak činí maximálně částku ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku ve výši 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. I při vynaložení vyšších nákladů je žalobce oprávněn požadovat pouze takto sjednanou částku. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy bylo mezi smluvními stranami mimo jiné ujednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Dle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru, kdy žalobce jako poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úrok z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 6. 4. 2018 a to v částce ve výši 25.000 Kč převodem na běžný účet žalovaného vedený u Komerční banka, a. s., jak to vyplývá z příslušného výpisu z účtu (doklad o vyplacení úvěru, č. l. 36 spisu). Žalovanému bylo dne 9. 4. 2018 oznámeno schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo když žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 4. 2018, přičemž přílohou tohoto oznámení byl rovněž splátkový kalendář vztahující se k uzavřené smlouvě a příslušné vyhotovení smlouvy.
6. Dále byla k důkazu provedena rovněž„ Karta klienta“ označená pod číslem smlouvy číslo z níž mimo jiné vyplývá datum vyplacení úvěru dne 6. 4. 2018, vyplacená částka ve výši 25.000 Kč, splaceno 18.000 Kč (č. l. 16).
7. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru dopisem žalobce ze dne 18. 10. 2018, v rámci kterého byl upozorněn na skutečnost, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru dle uzavřené smlouvy, když konkrétně nebyly ze strany žalovaného uhrazeny splátky v podobě splátky č. 5 a č. 6, které byly splatné dne 17. 9. a 17. 10. 2018. V důsledku prodlení s úhradou uvedených splátek žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci mimo jiné také náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného a to v celkové výši 400 Kč, když na základě uzavřené smlouvy je žalobce oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, a dále smluvní pokuty v celkové výši 499 Kč, když žalobce je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši sjednané ve smlouvě za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok.
8. Žalovaný byl dále vyzván k zaplacení dlužné částky dne 19. 11. 2018, kdy byl ze strany žalobce upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru dle uzavřené smlouvy, když konkrétně nebyly ze strany žalovaného uhrazeny splátky č. 5, č. 6, č. 7, jejichž splatnost nastala dne 17. 9., 17. 10. a 17. 11. 2018. Žalovaný byl rovněž upozorněn na skutečnost, že v důsledku jeho prodlení s úhradou uvedených splátek mu vznikla povinnost zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobci v souvislosti s prodlením a to v celkové výši 600 Kč, když žalobce je oprávněn požadovat účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, a dále je žalobce oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, když je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši sjednané ve smlouvě za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok.
9. Dopisem žalobce ze dne 21. 11. 2018 bylo žalovanému oznámeno, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru došlo daným dnem v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a žalovaný byl proto vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru spolu s příslušenstvím v celkové výši 29.231 Kč.
10. Žalovanému byla dne 15. 5. 2019 zaslána výzva před podáním žaloby, kterou žalobce předložil spolu s příslušným podacím archem.
11. Z listin y označené jako„ Hodnocení klienta“ ke smlouvě o úvěru číslo vyplývá údaj o pravidelném čistém měsíčním příjmu klienta ve výši 18.800 Kč ze zaměstnání, jako výdaje je uvedena částka odpovídající životnímu minimu ve výši 3.410 Kč, dále jsou uvedeny částky v podobě„ spoření“ ve výši 750 Kč, výdaje na jedno dítě v domácnosti ve výši 2.000 Kč,„ splátky právnická osoba“ ve výši 3.160 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1.900 Kč (nájemné, inkaso), kdy celkem je uvedena částka ve výši 11.220 Kč odpovídající výdajům, přičemž jako rezerva je uvedena částka ve výši 1.000 Kč. Dále se z listin y podává částka odpovídající volným zdrojům (příjmy – výdaje) ve výši 6.580 Kč. Z listin y rovněž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizována dvě slova a. s., ulice a číslo, obec, žalovaný je ženatý, s manželkou nesdílí společnou domácnost, jeho vzdělání je označeno jako„ výuční list“, forma bydlení vlastní. Listin Listina v podobě„ Hodnocení klienta“ je opatřena podpisem žalovaného, který tak prohlásil, že poskytl žalobci úplné a pravdivé informace, přičemž v případě, že by informace ze strany žalovaného nebyly pravdivé, úvěr nebude poskytnut. Dále z listin y vyplývá, že úvěr byl žalovanému následně schválen.
12. Žalobce měl dále k dispozici pracovní smlouvu žalovaného spolu s dodatkem číslo k pracovní smlouvě ze dne 17. 9. 2012, z nichž je zřejmé, že pracovní smlouva byla uzavřena mezi zaměstnavatelem anonymizována dvě slova a. s., ulice a číslo, obec a žalovaným ve znění dodatku číslo na dobu neurčitou, přičemž žalovaný byl zaměstnán jako skladník. Z dohody o mzdě ze dne 1. 4. 2015 pak vyplývá, že mzda žalovaného činí částku ve výši 22.000 Kč měsíčně, přičemž obsahuje příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve výši 1.000 Kč.
13. Z výplatního lístku za leden roku 2018 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 18.835 Kč, z výplatního lístku za měsíc únor roku 2018 dále vyplývá, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 18.945 Kč. Dále byly k důkazu provedeny příslušné části transakční historie na běžném účtu žalovaného vedeného u Raiffeisenbank, z nichž vyplývá, že žalovanému byla dne 14. 2. a 14. 3. 2018 vyplacena mzda od zaměstnavatele ve výši 18.835 Kč a ve výši 18.945 Kč. Žalobce dále dne 4. 4. 2018 ověřil totožnost žalovaného jako klienta dle originálu občanského průkazu žalovaného, jak vyplývá z žalobcem předložené kopie.
14. Žalobce si rovněž vyžádal výpis z NRKI (č. l. 37 spisu), z něhož vyplývá skóre ve výši 434, což odpovídá dle listin y kategorii III. označené menším rizikem. Z výpisu z registru příjmení (č. l. 38 spisu) pak vyplývá, že žalovaný nemá žádné dlužné částky po splatnosti.
15. Dále soud provedl k důkazu rovněž listin y v podobě úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č. l. 39), vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, 25. 10. 2018, včetně příloh (č. l. 11-15), informace o zápůjčních úrokových sazbách (č. l. 69-70), vyřízení žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. (č. l. 71) a žádosti o součinnost (č. l. 86-87), přičemž uvedené listin y byly ze strany žalobce předloženy za účelem prokázání skutečností svědčících v jeho prospěch, zejména jde-li o průměrnou výši úrokových sazeb úvěrů ve sledovaném období.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po provedeném dokazování na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že k následujícím závěrům.
21. Soud se především zabýval otázkou, zda byla ze strany žalobce jako poskytovatele úvěru řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v projednávaném případě byla ze strany žalovaného rovněž v tomto směru vznesena v tomto směru odpovídající námitka.
22. „ Poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele se nevztahuje pouze na poskytnutí nového úvěru, ale též na významné navýšení celkové výše stávajícího spotřebitelského úvěru. (…) Určení, kdy jde o významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je na odborné péči poskytovatele. (…) Poskytovatelé jednající s odbornou péčí pak obvykle neposkytují úvěr na tzv. "hraně", ale vytvářejí určitou rezervu ve schopnosti spotřebitele úvěr splácet. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů“ (srov. důvodová zpráva k § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
23. „ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Je přitom na věřiteli, aby spotřebitele v postavení dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, tedy posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 neplatná (srov. závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
24. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
25. Přestože žalobce uváděl, že zkoumal nejen příjmy žalovaného jako dlužníka, ale zabýval se i výdajovou stránku a také údaji uvedenými v registrech dlužníků, kdy rovněž využil i veřejně dostupných informací týkajících se životního minima, na základě údajů uvedených žalobci přímo žalovaným v listin ě s označením„ Hodnocení klienta“ sloužící jako podklad pro rozhodnutí žalobce, zda bude po posouzení úvěruschopnosti žalovanému úvěr poskytnut, nelze považovat postup žalobce za dostatečný.
26. Žalobce měl možnost prostřednictvím informací získaných ze strany žalovaného v době posuzování úvěruschopnosti zjistit, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru ženatý s jednou vyživovací povinností (2.000 Kč) a s možností bydlení ve vlastní nemovitosti, přičemž výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 1.900 Kč Vedle toho byla uvedena částka ve výši 3.410 Kč odpovídající životnímu minimu a částka ve výši 3.160 Kč představující splátky vůči věřiteli právnická osoba
27. Z uvedeného je však na podkladě provedeného dokazování zřejmé, že žalobce ověřoval toliko příjmy žalovaného (kdy v tomto směru byly odpovídajícím způsobem ze strany žalovaného doloženy příjmy prostřednictvím pracovní smlouvy spolu s dodatkem, výplatních lístků spolu s částečnou transakční historií běžného účtu žalovaného představující však toliko potvrzení o příchozí platbě v podobě příjmu žalovaného), avšak nijak se nezabýval ověřením skutečností vztahujících se k výdajové stránce žalovaného. Žalobce přitom vycházel pouze z údajů o výdajích, které byly sděleny ze strany samotného žalovaného, aniž by byly jakýmkoliv způsobem tyto údaje podloženy. Nelze přitom přehlédnout, že údaje uvedené žalovaným, tak jak jsou součástí listin y označené jako„ Hodnocení klienta“ se jeví jako nepřiměřeně nízké a lze pochybovat o jejich věrohodnosti, zvláště jedná-li se o výdaje na bydlení ve výši 1.900 Kč, a to i za situace, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti. Vedle výdajů souvisejících s vyživovací povinností ve výši 2.000 Kč a splátek úvěru ve výši 3.160 Kč spolu se spořením ve výši 750 Kč pak nebyly uvedeny žádné další výdaje, když v položce„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“ výdaje je uvedena nulová hodnota.
28. Současně se z listiny„ Hodnocení klienta“ podává poznámka„ inkaso nedoloženo“, a je tedy zřejmé, že sám žalobce si již v době hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele byl vědom, že některé zásadní položky nebyly ze strany žalovaného doloženy.
29. Pokud se přitom jedná o to, kdo má prokazovat porušení povinností poskytovatele, důkazní břemeno nese věřitel v postavení poskytovatele:„ Je to logické, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci k posouzení své úvěrů schopností, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba“ (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru . Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo). V projednávaném případě však žalobce ani po příslušném poučení ze strany soudu již další skutečnosti týkající se předmětné otázky neuvedl, ani nebyly z jeho strany další důkazní návrhy označeny.
30. V daném případě tak soud na podkladě výše uvedeného uzavírá, že žalobce jako věřitel povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy nedostál.
31. O tom, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva naplňující znaky smlouvy spotřebitelské, přitom nebylo sporu. Rovněž mezi stranami nebylo sporu, že pokud se jedná o uhrazenou částku ze strany žalovaného, jedná se o částku ve výši 18.000 Kč, která byla zaplacena za účelem úhrady jistiny poskytnutého úvěru. Sám žalovaný uvedl, že pokud se jedná o uhrazenou částku jistiny, z jeho strany byla dosud zaplacena toliko částka ve výši 18.000 Kč, tudíž z jeho strany dosud nebyla vrácena částka ve výši 7.000 Kč v podobě zbylé částky dlužné jistiny.
32. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba považovat mezi účastníky uzavřenou smlouvu za neplatnou, když důsledkem porušení povinností ze strany žalobce jako věřitele posoudit dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného v pozici dlužníka je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud tak rozhodl ve výrokové části pod bodem I rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 7.000 Kč, představující na základě mezi účastníky nesporných tvrzení zbylou částku dlužné jistiny, jež byla žalovanému ze strany žalobce na podkladě předmětné smlouvy o úvěru poskytnuta, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z uvedené částky za dobu od 3. 6. 2019 do zaplacení, neboť vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
33. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta a soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, v návaznosti na výše uvedené.
34. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
35. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 21.025,51 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce je představován 33,30 %, neúspěch žalobce, tedy úspěch žalovaného, je představován 66,71 %. Odečtením úspěchu a neúspěchu pak vychází, že žalovaný má právo na 33,41 % náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 5.517,60 Kč, kdy náklady řízení žalovaného spočívají v odměně advokáta dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , za 2 úkony právní služby po 1.980 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) , g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (písemné podání ve věci samé v podobě vyjádření, účast na jednání), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a to v celkové výši 600 Kč za 2 úkony právní služby. To vše spolu s DPH v celkové výši 957,60 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. Soud tak žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 1.843,43 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.