Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 138/2019
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 257 706,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 105 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 152 706,64 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 088 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 800 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 152 706,64 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 088 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 800 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 257 706,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 157 800 Kč od datum do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 088 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobou uplatněný nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 105 000 Kč, který měl žalovaný žalobkyni vrátit prostřednictvím 96 měsíčních splátek po 1 707 Kč (včetně úroku ve výši 58 829 Kč), splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce. Úroková sazba činila 12 % ročně a RPSN odpovídala 12,69 % ročně. Smluvní strany dále sjednaly na výslovnou žádost žalovaného nepovinné doplňkové služby, a sice inkasní službu za poplatek 174 Kč měsíčně a službu„ PODPORA“ (možnost odkladu splátek, přerušení splácení) za poplatek 254 Kč měsíčně. Celkem měl tudíž žalovaný splácet měsíční splátku 2 135 Kč. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne datum. Žalobkyně dále nárokuje poplatek za zaslání upomínek ve výši celkem 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 52 500 Kč, představující 50 % dosud nesplacené části úvěru. Žalovaný ani přes zaslané upomínky nedostál svým povinnostem z úvěrové smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, a to včetně poplatku za inkasní službu ve výši 16 704 Kč a poplatku za službu„ PODPORA“ ve výši 24 384 Kč, a vyzvala žalovaného k úhradě do datum. Žalobou uplatněná částka tedy sestává z jistiny úvěru ve výši 105 000 Kč, nákladů za upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 52 500 Kč (žalobkyně nadto v textu žaloby uvádí smluvní pokutu ve výši 88,44 Kč a 6,96 Kč, avšak v petitu tuto neuplatňuje, resp. výsledná částka odpovídá součtu všech shora uvedených položek bez této pokuty), úroků ve výši 58 818,64 Kč a poplatků za doplňkové služby ve výši 41 088 Kč. Z částky odpovídající poplatkům za doplňkové služby žalobkyně požaduje přiznat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a z dlužné jistiny ve výši 105 000 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 52 500 Kč požaduje přiznat zákonný úrok z prodlení za nezaplacení po splatnosti dané výzvou k jeho zaplacení.
3. V doplnění žaloby ze dne datum pak žalobkyně podrobně rozvedla mimo jiné způsob uzavření smlouvy a dále popsala, jak před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.
5. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
6. Z listin y označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že byla dne datum uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace a obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, když částka ve výši 100 872 Kč bude vyplacena na předchozí závazek žalovaného ze smlouvy číslo ze dne datum a částka ve výši 4 128 Kč bude vyplacena žalovanému. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 707 Kč splatných ke každému 15. dni v měsíci, a to včetně nákladů za poskytnutí úvěru uvedených v čl. 4 smlouvy a smluvního úroku ve výši 12 % ročně. Smluvní strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky, vyzve žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, přičemž si zároveň sjednaly výši poplatku za upomínky, a to ve výši 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku. Z listin y dále plyne, že pokud žalovaný ani po 2 upomínkách neuhradí dlužnou částku, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a žalovaný je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění jistiny. Jako příloha číslo smlouvy byla obsažen text smlouvy o inkasní službě a jako příloha číslo byl obsažen text smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Ke smlouvě byly připojeny rovněž žádosti o zřízení inkasní služby a doplňkové služby PODPORA, které byly vyplněny jménem žalovaného, ale nebyly žalovaným nijak podepsány. Jako příloha číslo pak byl obsažen dotazník k posouzení bonity žadatele, z něhož se podává, že žalovaný byl svobodný, zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem ve výši 22 109 Kč, s náklady na spotřebitele ve výši 3 800 Kč a se závazky anonymizována dvě slova 3 000 Kč, anonymizována dvě slova 1 500 Kč, anonymizována dvě slova 3 964 Kč a anonymizována dvě slova 6 000 Kč.
7. Z listin označených jako žádost o zřízení inkasní služby a žádost o doplňkové služby PODPORA a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že byly vyplněny jménem žalovaného, ale nebyly žalovaným nijak podepsány.
8. Z listin y označené jako plná moc ze dne datum soud zjistil, že k uzavření smlouvy byla žalobkyní zmocněna paní jméno příjmení.
9. Z emailu odeslaného jméno příjmení na emailovou adresu email dne datum soud zjistil, že byl adresován panu celé jméno žalovaného a obsahoval instrukce k provedení verifikační platby.
10. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že částka 100 872 Kč bude vyplacena do 5 dnů ve prospěch věřitele na závazek ze smlouvy číslo dále sdělila žalovanému platební údaje pro hrazení splátek.
11. Z výpisů z detailu pohybu na účtu 2 bankovní účet vyplývá, že z účtu č. bankovní účet, jehož název obsahoval jméno a příjmení žalovaného, byla zaslána na účet žalobkyně dne datum částka 10 Kč se zprávou pro příjemce:„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“ a dále, že byla z účtu žalobkyně dne datum zaslána částka 4 128 Kč na účet č. bankovní účet a dne datum byla zaslána částka 100 872 Kč na účet č. bankovní účet.
12. Z listin y označené jako potvrzení o úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalovanému, že došlo k doplacení pohledávky číslo čímž vůči ní nemá žádné závazky plynoucí z dané smlouvy.
13. Z listin y označené jako detail souhlasu s inkasem ze dne datum soud zjistil, že bylo zřízeno inkaso s limitem ve výši 6 405 Kč z účtu č. bankovní účet ve prospěch účtu č. bankovní účet.
14. Z upomínky číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 2 435 Kč, která se skládá z dlužné splátky ve výši 2 135 Kč, která byla splatná dne datum, a z částky 300 Kč za tuto upomínku. Upomínka byla odeslána žalovanému, jak se podává z poštovního podacího lístku ze dne datum.
15. Z upomínky číslo (poslední upomínka před zesplatněním) ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 2 935 Kč, která se skládá z dlužné splátky ve výši 2 135 Kč, která byla splatná dne datum, z částky 300 Kč za upomínku číslo z částky 500 Kč za upomínku číslo. Z této upomínky dále plyne, že žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Upomínka byla odeslána žalovanému, což se podává z poštovního podacího lístku ze dne datum.
16. Z listin y označené jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovaného o zesplatnění úvěru číslo vyzval jej k úhradě dlužných částek do 14 dnů od data vystavení dopisu. Zásilka byla odeslána žalovanému, což se podává z poštovního podacího archu ze dne datum.
17. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne datum soud zjistil, že nebyl evidován záznam fyzické osoby s rodné číslo.
18. Z výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne datum soud zjistil, že nebyl nalezen žádný záznam při lustraci žalovaného.
19. Z výstupu z nebankovního webová adresa ze dne datum soud zjistil, že byla nalezena 1 pozitivní lustrace žalovaného.
20. Z kontroly občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MVČR soud zjistil, že ke dni datum nebyl občanský průkaz žalovaného evidován jako neplatný.
21. Z fotokopie rodného listu a občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotokopií těchto dokumentů žalovaného.
22. Z výpisu z obchodního rejstříku oddíl C, vložka číslo soud zjistil, že dne datum byla provedena lustrace zaměstnavatele žalovaného v obchodním rejstříku.
23. Z výplatního lístku žalovaného za období číslo soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 21 265 Kč.
24. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 574,08 Kč a konečný zůstatek činil 319,08 Kč, přičemž příchozí platby byly ve výši 6 000 Kč od právnická osoba, ve výši 28 000 Kč od anonymizováno právnická osoba a mzda od zaměstnavatele.
25. Ze smluvní dokumentace ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazek ze smlouvy o úvěru číslo.
26. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný.
27. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsal dne datum listin u označenou jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 707 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 191 412 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 12 % ročně. Smluvní strany si sjednaly výši poplatku za upomínky, a to ve výši 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku, jakož i možnost zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný ani po 2 upomínkách neuhradí dlužnou částku, přičemž v tomto případě je žalovaný rovněž povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění jistiny. Ke smlouvě byl připojeny nepodepsané přílohy obsahující smlouvu o inkasní službě, smlouvu o zřízení doplňkové služby PODPORA a dotazník k posouzení bonity žadatele, podle něhož byl žalovaný svobodný, zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, s příjmem ve výši 22 109 Kč, náklady na spotřebitele ve výši 3 800 Kč a závazky anonymizována dvě slova 3 000 Kč, anonymizována dvě slova 1 500 Kč, anonymizována dvě slova 3 964 Kč a anonymizována dvě slova 6 000 Kč. Žalobkyně dne datum zaslala na účet, jehož majitelem je a byl jím rovněž v rozhodné době žalovaný, částku 4 128 Kč, přičemž téhož dne rovněž vystavila žalovanému potvrzení o úhradě závazku ze smlouvy o úvěru číslo. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru, dále provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v evidenci neplatných dokladů, vyžádala si výplatní pásku a výpis z účtu žalovaného, podle něhož příjmy za poslední měsíc tvořila mzda a dva úvěry, a provedla lustraci zaměstnavatele žalovaného v obchodním rejstříku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, když neuhradil již první splátku, a to ani přes 1. upomínku ze dne datum, ani přes 2. upomínku ze dne datum a předžalobní výzvu ze dne datum. Protože žalovaný neplnil sjednané podmínky, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od vystavení zesplatňujícího dopisu (datum).
28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
29. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
32. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
33. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum, za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
34. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 105 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
35. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
36. V projednávané věci pak žalobkyně předložila soudu listin y, jež měly dokládat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Z žalobkyní předložených listin však vyplynulo nejen to, že žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem cca 21 265 Kč, nýbrž rovněž to, že žalovaný měl záznam v nebankovním registru, měl více úvěrů, když z výpisu z účtu za poslední měsíc vyplynuly úvěry od dvou poskytovatelů, bez nichž by však byl stav bankovního účtu žalovaného silně záporný, přičemž žalovaný v době uzavření sporné smlouvy o úvěru již měl vůči žalobkyni (minimálně) jeden dluh po splatnosti, a to ve výši 100 872 Kč, jenž byl sanován právě poskytovaným úvěrem. Sám žalovaný pak dokonce v dotazníku uváděl závazky vůči dvěma dalším poskytovatelům úvěrů. Pokud pak jde o výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by plynulo, že se v případě posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr splatit zabývala rovněž výdaji žalovaného. Žalobkyně se pak svoji omluvenou neúčastní na jednání připravila o možnost poučení soudu podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že nepředložila nic, z čeho by bylo lze dopět k závěru, že řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin předložených žalobkyní přitom podle soudu nebylo lze dospět k závěru, že by žalovaný byl schopen řádně hradit poskytnutý úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 707 Kč (v případě doplňkových služeb dokonce 2 135 Kč), a to za situace, kdy již byl v prodlení s plněním svých dalších závazků vůči žalobkyni a stav jeho bankovního účtu by byl bez dalších úvěrů záporný. Aby za dané situace bylo lze dovodit, že žalovaný je schopen nabízený úvěr řádně splácet, musela by se žalobkyně podle soudu více zabývat zejména výdaji žalovaného. Na to však žalobkyně zcela rezignovala a spolehla se pouze na ničím nepodloženou paušální částku nákladů na spotřebitele ve výši 3 800 Kč. Pokud přesto žalovanému sporný úvěr poskytla, rozhodně tak neučinila v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplynula vysoká míra rizika nesplácení ze strany žalovaného. Přitom součástí kontroly úvěruschopnosti je rovněž řádné vyhodnocení získaných dat v souladu s požadavkem náležité péče tak, aby shromažďování dat o žadateli o úvěr nebylo pouze samoúčelné. Na základě získaných dat teprve poskytovatel úvěru učiní závěr, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Pokud po tomto zkoumání nevyplyne zvýšené riziko nesplácení, lze platně uzavřít smlouvu a úvěr žadateli poskytnout. V dané věci však riziko nesplácení ze strany žalovaného bylo zcela zjevné.
37. Nezbývá tak než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
38. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 .
39. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
40. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 .
41. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
42. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
43. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému (na účet, jehož majitelem byl žalovaný) poskytla částku 4 128 Kč a za žalovaného uhradila částku 100 872 Kč na úvěr číslo posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (žalobkyně) plnila obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu. Poskytnutou částku 105 000 Kč však již žalovaný žalobkyni nevrátil, když jak žalobkyně uváděla, na danou částku neuhradil ničeho, pročež k úhradě stále zbývá částka 105 000 Kč. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od vyhotovení oznámení o zesplatnění s předžalobní výzvou, jež byla vyhotovena dne datum. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
44. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 105 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
45. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
46. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 152 706,64 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 088 Kč od datum do zaplacení, neboť tyto částky žalobkyně po žalovaném požadovala na základě neplatné smlouvy o úvěru, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 52 800 Kč od datum do zaplacení, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni nedluží, pročež nemohl být ani v prodlení s její úhradou.
47. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení procesně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.