Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 36/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 40 001 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 500 Kč spolu se
smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 4 499 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení,
smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení,
smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení,
smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení,
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 499 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení,
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení,
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení,
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení,
zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 632,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky
-) 35 132,79 Kč od 17. 9. 2020 do 7. 3. 2021,
-) 30 632,79 Kč od 8. 3. 2021 do 17. 3. 2021,
-) 28 632,79 Kč od 18. 3. 2021 do 20. 4. 2021,
-) 26 632,79 Kč od 21. 4. 2021 do 16. 5. 2021,
-) 24 632,79 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 868,21 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 774,66 Kč a se
-) smluvním úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 40 000 Kč od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020,
-) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 9. 2020 do 7. 3. 2021,
-) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 35 501 Kč od 8. 3. 2021 do 17. 3. 2021,
-) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 33 501 Kč od 18. 3. 2021 do 20. 4. 2021,
-) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 31 501 Kč od 21. 4. 2021 do 16. 5. 2021,
-) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 29 501 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení,
-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 867,21 Kč od 17. 9. 2020 do 7. 3. 2021,
-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 868,21 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 984,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni z účtu České republiky – Okresního soudu v Berouně vrácena část soudního poplatku zaplaceného za návrh na zahájení řízení ve výši 420 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 500 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 4 499 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 499 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 000 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 632,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky -) 35 132,79 Kč od 17. 9. 2020 do 7. 3. 2021, -) 30 632,79 Kč od 8. 3. 2021 do 17. 3. 2021, -) 28 632,79 Kč od 18. 3. 2021 do 20. 4. 2021, -) 26 632,79 Kč od 21. 4. 2021 do 16. 5. 2021, -) 24 632,79 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 868,21 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 774,66 Kč a se -) smluvním úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 40 000 Kč od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020, -) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 9. 2020 do 7. 3. 2021, -) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 35 501 Kč od 8. 3. 2021 do 17. 3. 2021, -) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 33 501 Kč od 18. 3. 2021 do 20. 4. 2021, -) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 31 501 Kč od 21. 4. 2021 do 16. 5. 2021, -) smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 29 501 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 867,21 Kč od 17. 9. 2020 do 7. 3. 2021, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 868,21 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 984,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni z účtu České republiky – Okresního soudu v Berouně vrácena část soudního poplatku zaplaceného za návrh na zahájení řízení ve výši 420 Kč.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 001 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. II. a III. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě Rámcové smlouvy číslo Dodatku číslo k rámcové smlouvě ze dne 12. 6. 2019 a Podmínek pro poskytnutí kontokorentu, žalované od 2. 7. 2019 poskytla kontokorent ve výši 40 000 Kč. Žalovaná postupně z tohoto rámce čerpala a splácela peněžní prostředky, přičemž konečná nesplacená částka na jistině činila 40 000 Kč. Na úrocích žalovaná uhradila celkem 4 867,21 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná závažným způsobem porušila své smluvní povinnosti, byl jí kontokorent zablokován a ke dni 31. 8. 2020 zesplatněn. Dluh žalované tvoří částku 40 000 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 774,66 Kč a dalším smluvním a zákonným úrokem specifikovaných pod body I., II., a III., tohoto rozsudku a dále částka 1 Kč za odeslání SMS zprávy. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou úhradě dlužné částky. Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých informací a jejich dalším prověření v bankovních i nebankovních registrech. Žalobkyně tak primárně vycházela z toho, že měsíční příjem žalované činí 20 000 Kč a nemá sjednaný žádný jiný úvěr.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Podáním ze dne 18. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu výroku pod bodem I. tohoto rozsudku částečně zpět s tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila dne 8. 3. 2021 částku 4 500 Kč, dne 18. 3. 2021 částku 2 000 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 2 000 Kč a dne 17. 5. 2021 částku 2 000 Kč. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř., řízení v části, která byla žalobkyní vzata zpět, zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
6. Z Rámcové smlouvy a Dodatku číslo ze dne 12. 6. 2019, Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek a Podmínek pro používání kontokorentu podmínek bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorent ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala hradit průběžně. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0 Kč, úroková sazba činila 18,9 % ročně a celkem se žalovaná zavázala zaplatit 47 580,70 Kč.
7. Z Ceníku účinného od 1. 12. 2019 soud zjistil, že zaslání informační SMS o pohybu na účtu stojí 1 Kč.
8. Ze žalobkyní poskytnuté platební bilance bylo zjištěno, že žalovaná postupně načerpala celkem 40 000 Kč, které nesplatila. Žalovaná na obchodní úrok uhradila celkem 4 867,21 Kč.
Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 15. 7. 2019 do 27. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání kolem 20 000 Kč. Vzhledem ke konečnému zůstatku na účtu ve výši - 1 Kč je zřejmé, že žalovaná použila všechny peníze, které jí byly na běžný účet poskytnuty.
9. Z Aplikačních dat a Úvěrové zprávy žalované soud zjistil, že 4x v průběhu let 2013 číslo žádala o půjčku, která jí byla vždy zamítnuta. 2x žádala o kontokorent, přičemž jednou v roce 2018 byla žádost stornována a jednou v roce 2019 jí bylo vyhověno (tato věc). Žalovaná je svobodná a její výdaje na domácnost činí 18 000 Kč. Je zaměstnána s příjmem 20 000 Kč.
10. Z výzvy ze dne 7. 9. 2020 s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.
11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti žalované poskytla finanční prostředky formou kontokorentu ve výši 40 000 Kč. Žalovaná vyčerpala finanční prostředky v celkové výši 40 000 Kč, a tyto nesplatila. Žalovaná mimo splátek na jistinu úvěru uhradila smluvní úrok ve výši 4 867,21 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila smluvní podmínky, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení výzvou ze dne 7. 9. 2020.
13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 24 632,79 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 10. 2. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v bankovních i nebankovních registrech, ale tato svá tvrzení nedoložila. Žalobkyně argumentovala tím, že při poskytování úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že údaje poskytnuté žalovanou nejsou pravdivé, a že se jedná o kontokorentní typ úvěru, a proto není třeba zjišťovat a vyhledávat žádné další údaje. Z Aplikačních dat a Výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že je svobodná a její výdaje na domácnost činí 18 000 Kč, přičemž je zaměstnána u FN Motol s příjmem kolem 20 000 Kč. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. pracovní smlouva osvědčující zda je žalovaná zaměstnána, jaký má skutečně příjem a zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované (např. vyživované osoby, nájem), a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Navíc v případě, že žalobkyně disponuje měsíčními příjmy kolem 20 000 Kč a má výdaje 18 000 Kč, potom jí zbývají pouze 2 000 Kč na hrazení úvěru, což soud neshledává jako dostatečnou rezervu. V neposlední řadě je třeba poukázat na to, že výpis z běžného účtu předloženého žalobkyní je za období až poté, co již byl žalované kontokorent poskytnut, tedy ani z něho žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nemohla vycházet.
22. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně částku 40 000 Kč, která nebyla uhrazena. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná před podáním žaloby průběžně hradila úroky v celkové výši 4 867,21 Kč a po podání žaloby ještě uhradila 10 500 Kč. Žalobkyně tak má po odečtení výše uvedených částek z poskytnuté částky úvěru, nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 24 632,79 Kč (anonymizováno číslo anonymizováno, číslo anonymizováno), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z částek zohledňujících postupné úhrady žalované, podle toho, jak žalovaná hradila celkovou částku 15 367,21 Kč (nejdříve 4 867,21 Kč a pak 10 500 Kč), a to od 17. 9. 2020, jak požadovala žalobkyně (tj. po uplynutí dodatečné lhůty) do zaplacení (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu již uhrazené částky 4 867,21 Kč a po zohlednění zpětvzetí stran uhrazené částky 10 500 Kč a obchodního úroku,) žalobu zamítl (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 984,34 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 001 Kč a dále z třech náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) (žaloba, výzva k plnění, částečné zpětvzetí) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 301 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 40 001 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 24 632,79 Kč a co do částky 10 500 Kč řízení zastavil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby pro chování žalované, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 12,17 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 87,83 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část 75,66 % náhrady nákladů žalobkyně z částky 1 301 Kč, tedy částku 984,34 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).
26. O vrácení části soudního poplatku soud rozhodl dle § 10 odst. 3 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších, neboť soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, bylo-li řízení (byť i z části) zastaveno před prvním jednáním. Soud od původně zaplaceného poplatku ve výši 1 601 Kč odečetl nově stanovený ve výši 1 181 Kč a rozdíl ve výši 420 Kč žalobkyni vrátil (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).