Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1569/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném u předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Městského úřadu v Železném Brodě, se sídlem v Železném Brodě, nám. 3. května 1, proti povinné M., spol. s r.o., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro 360.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.11.2001, č.j. -86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl nařízen výkon rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, sp. zn. 6.194/94 ze dne 30.5.1994 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 10.000,- Kč a rozhodnutí Okresního úřadu v J. sp. zn. RK/31/145/2001 ze dne 5.3.2001 prodejem nemovitostí k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 100.000,- Kč; jinak je zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání proti potvrzující části usnesení odvolacího soudu, jež pokládá za přípustné dle , namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a má po právní stránce zásadní význam, který spatřuje ve trojím směru: 1/ „zda lze překročit oprávněným navržený rozsahu výkonu rozhodnutí“, 2/ zda je podle možné písemnost určenou právnické osobě doručit přímo osobě oprávněné za ni jednat, a 3/ zda uvedení chybného označení, jež není ani obchodní firmou povinného, bez dalších identifikačních znaků (sídla, IČO), je tím označením povinného, jež má na mysli ustanovení

Oprávněná uvedla, že „pro podání dovolání“ nejsou dány žádné důvody.

V rozsahu vymezeném dovoláním byl v dané věci navržen výkon rozhodnutí Okresního úřadu v J., č.j. RK/31/145/2001, ze dne 5.3.2001 a rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, sp. zn. 6.194/97, ze dne 30.5.1994, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v J., č.j. RK/213/94, ze dne 15.3.1994, o uložení pokuty dle , o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Podle , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, je vymáhajícím správním orgánem orgán, který v prvním stupni vydal rozhodnutí, které má být vykonáno.

Za oprávněnou - Českou republiku původně v tomto řízení jednal (v souladu s tehdy platnými předpisy) Okresní úřad v J.; , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, byly okresní úřady dnem účinnosti tohoto zákona, tj. dnem 1.1.2003 zrušeny.

Podle části dvacáté první, článku XXI., bodu 90 citovaného zákona, je od 1.1.2003 k udělování pokut právnickým a fyzickým osobám za porušení povinností stanovených zákonem při podnikání dle oprávněn obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tím je (ve vztahu k obci P.) podle , o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, obecní úřad Ž. (viz příloha II. , o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností); dovolací soud proto nadále jednal s Městským úřadem v Ž. jako s příslušným orgánem České republiky ( ).

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle , , ve znění (dále jen jako „ ), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Hodnocením námitek, jež v dovolání dovolatelka vznesla, k pozitivnímu závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž - ani v jedné ze tří dovolatelkou formulovaných otázek - zjevně nejde.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování podmínek nařízení výkonu rozhodnutí - uplatnil ve svém výsledku názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Obecná rovina, z níž dovolatelka formulovala první právní otázku, především nemá přímou vazbu na posuzovanou věc; prvotní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vymezil nemovitosti, jichž se výkon jejich prodejem měl týkat, jakožto „nemovité věci, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. 1212, k.ú. J., obec P.“, mezi něž - podle obsahu spisu - patří i ty nemovitosti, jež v dalších návrzích oprávněné již (vskutku) uváděny nejsou. Byť není pochyb, že soud prvního stupně s těmito - dalšími - podáními nenaložil procesně zřetelně (viz pominuté postupy podle , , 2 ), může tato okolnost založit jen procesní vadu ve smyslu , jejíž případná existence přípustnost dovolání, jak bylo výše řečeno, nezakládá.

K výkladu , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, „podle analogie s “ (jak se dožaduje dovolatelka v rámci druhé otázky) se netřeba vyjadřovat, neboť znění tohoto ustanovení si zvláštní výklad nežádá.

K třetí dovolatelkou formulované otázce pak postačí poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu; „označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení věty druhá a třetí , není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí ( ), jestliže je možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost“ (viz usnesení ze dne 25.2.1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 62/1999 v časopisu Soudní judikatura, resp. ze dne 29.8.2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 25/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zásadního právního významu, je tím podtrženo.

Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v úvahu, Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; oprávněné, která by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu