Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1338/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 11. 9. 1996, č. j. – 120, po připuštění změny žaloby zamítl žalobu, aby žalované Nemocnici B. byla uložena povinnost zaplatit žalobci 74.395,70 Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1994 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 1999, č. j. – 145, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku o připuštění změny žaloby, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 25. 11. 1999, č. j. - 156, Okresní soud v Blansku řízení o zaplacení částky 18.000,- Kč s příslušenstvím a částek 1.000,- Kč, 500,- Kč a 1.500,- Kč ročně zastavil, a usnesením ze dne 14. 3. 2000, č. j. – 166, bylo dále zastaveno řízení o zaplacení 13.145,- Kč, 19.910,70 Kč a o 50,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem ze dne 20. 9. 2000, č. j. - 177, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 2. 7. 2001, č. j. - 195, Okresní soud v Blansku zamítl žalobu proti městu B., na nějž přešla práva a povinnosti zaniklé Nemocnice B., na zaplacení částky 5.730,- Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1994 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení, částky 3.900,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1995 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1995 do zaplacení, částky 12. 000,- Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1995 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2002, č. j. - 237, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím pošty dne 20. 3. 2003 dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl navržené důkazy a že v důsledku toho dospěl k nesprávným právním závěrům. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 23. 9. 2002 po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ “), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Z obsahu spisu - zejména dokladů o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2002, č. j. - 237, byl zástupci žalobce doručen do vlastních rukou dne 23. 1. 2003 a žalovanému dne 21. 1. 2003. Rozsudek krajského soudu tudíž v dané věci nabyl právní moci dne 23. 1. 2003 (čtvrtek), takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 24. 2. 2003 (pondělí). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce k poštovní přepravě dne 20. 3. 2003. Z obsahu spisu se sice dále podává, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobce i žalovanému znovu doručen dne 28. 2. 2003, avšak tato okolnost nemá na běh dovolací lhůty žádný vliv, neboť opětovné doručení téhož rozhodnutí účastníkům novou (další) lhůtu k podání dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/1998 pod pořadovým číslem 5).

Z uvedeného je zřejmé, že žalobce podal dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud proto dovolání podle a pro opožděnost odmítl.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrzujícím výrokem rozhodl o samostatných peněžitých nárocích žalobce na zaplacení částek 5.730,- Kč, 3.900,- Kč a 12.000,- Kč, tedy o plněních nepřevyšujících částku 20.000,- Kč, byla by přípustnost dovolání vyloučena podle , i když odvolací soud o těchto nárocích rozhodl jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/2000, pod pořadovým č. 9).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a 146 odst. 2, věty první (per analogiam) , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu