Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1053/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 1. 2000, č.j. -16, jímž Okresní soud v Benešově nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 1. 1996, sp. zn. , k vydobytí pohledávek oprávněného v celkové výši 88.982,05 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení ve výši 7.492,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky, povinnému zakázal nemovitosti převést nebo zatížit, uložil mu, aby ve stanovené lhůtě oznámil, zda a kdo k nim má předkupní právo, a rozhodl o nákladech vykonávacího řízení. Odvolací soud, který ve shodě se soudem prvního stupně měl podmínky pro nařízení výkonu za splněné, zejména zdůraznil, že za situace, kdy vymožení předmětných pohledávek dříve nařízeným výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí, je nereálné, bylo namístě ve smyslu ustanovení nařídit výkon i prodejem nemovitostí.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátkou) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že výkon rozhodnutí se postižených nemovitostí nemůže týkat, neboť jde o rodinný domek, pozemek, na němž stojí, a zahradu, tedy věci, které slouží k uspokojování základních hmotných potřeb dovolatele a jeho rodiny ( ), a že výše vymáhaných pohledávek je v hrubém nepoměru k hodnotě předmětu výkonu ( ). Soudům obou stupňů dále vytýká, že – přestože výkon postihuje věci ve společném jmění – jeho manželka „nebyla po celý průběh soudního řízení přibrána jako účastnice tohoto řízení.“ Ze všech uvedených důvodů navrhuje, aby (po kladném zhodnocení nastolených otázek jako zásadně právně významných) dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, neboť odvolací soud o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně rozhodl před 31. 12. 2000; Nejvyšší soud proto – oproti očekávání dovolatele – dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).

Námitku, že v rozporu s ustanovením soudy nejednaly s manželkou povinného jako s účastnicí řízení, by dovolací soud mohl zohlednit jako případnou zmatečnostní vadu podle ustanovení jen tehdy, pokud by tuto vadu – nesprávný postup v průběhu řízení, jímž byla odňata možnost jednat před soudem – uplatnila tato účastníce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 69). Z obsahu spisu ostatně vyplývá, že stejnopisy písemných vyhotovení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a usnesení, jímž je odvolací soud potvrdil (i když v jejich záhlaví v rozporu s a manželka povinného jako účastnice řízení uvedena není), byly řádně doručeny také Věře Sýkorové, které tudíž možnost jednat před soudem odňata nebyla.

Protože další vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání ( , věta první, ) – aniž se mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí – odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , věty první, a , věty první (per analogiam) ; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu