Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 787/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. , byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, a P. L.

Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, škodu ve výši 34.648,- Kč a P. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.

Podle zjištění Městského soudu v Praze se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že dne 14. 1. 2002 jako skladník – řidič obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, převzal u obchodní společnosti E., s. r. o., 60 ks motorových pil, 6 ks těchto pil v hodnotě 33.558,- Kč si ponechal, zpeněžil je a peníze použil pro vlastní potřebu, dále převzal a nevrátil služební mobilní telefon v hodnotě 4.000,- Kč a od P. L. převzal mobilní telefon Nokia 5110 v hodnotě 1.000,- Kč, který mu poškozený svěřil za účelem zajištění jeho opravy, a dále částku 3.000,- Kč na opravu, event. nákup nového mobilního telefonu, následně oba mobilní telefony prodal a peníze použil pro svoji potřebu, čímž způsobil obchodní společnosti S. T., s. r. o., škodu ve výši 37.558,- Kč a P. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině, výroku o trestu i proti celému výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů vadně aplikovaly právní předpisy na nesprávně zjištěný skutek, neboť nepostupovaly důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a neprovedly všechny potřebné, jím navrhované důkazy. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí o jeho vině je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Vytkl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., ač „nebylo prováděno dokazování, které by odůvodňovalo kvalifikovanou skutkovou podstatu“. Z nesprávného výroku o vině vyplývá podle dovolatele i nesprávný výrok o trestu a též o náhradě škody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a obžaloby jej zprostil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 5 a z nichž v podstatě vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Poukázal na to, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině, že bez řádného odůvodnění nebyly provedeny jím navrhované důkazy a že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Vytkl, že soudy nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily výpovědi svědků, především svědka P. L., a nesprávně vyložily význam některých listin, o které opřely svůj závěr o jeho vině. Podle něj byl v rozporu s výsledky dokazování uznán vinným, že si ke škodě poškozeného P. L. přisvojil peněžní částku 3.000,- Kč a ke škodě obchodní společnosti i 4 z udávaných motorových pil v hodnotě 20.432,- Kč. Je evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní právní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému rozsudku a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit.

Obviněný dále odkázal též na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. S poukazem na toto zákonné ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném rozsudku chybět nebo v čem by měl být některý ze stávajících jeho výroků neúplný. Zmínil-li obviněný, že Městský soud v Praze měl v napadeném rozsudku „minimálně odkázat poškozené s částí údajných nároků uplatňovaných v trestním řízení na občanskoprávní řízení, … neboť podle výsledků dokazování nebyl v předmětné věci k náhradě škody podklad“, nejde o námitku, kterou by bylo lze podřadit pod označený dovolací důvod. Obviněný touto výhradou ve skutečnosti namítl nesprávnost výroku o náhradě škody coby důsledek vadného dokazování a nesprávného zjištění skutku soudem, nikoli však to, že takový výrok o náhradě škody chybí nebo je neúplný. Neuvedl-li obviněný žádnou konkrétní námitku, která by s takto uplatněným dovolacím důvodem věcně souvisela, nelze než uzavřít, že dovolání bylo i v tomto směru podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání obviněného bylo v celém jeho rozsahu podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková