Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1766/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 9. 2000, č.j. -3, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. , výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a (současně) i jeho provedení přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do zajištěného přístřeší (pokoje č. 11/2 v ubytovně „Dům mladých hutníků“ v O. – Z., V. 122). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí a předpoklady nařízení jeho provedení ( , ve znění účinném do 31. 12. 2000) jsou splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opřela o „ustanovení v platném znění,“ s tím, že „je podáno z důvodu ustanovení téhož předpisu.“ Obsahem dovolání je nesouhlas s rozsudkem, jehož výkon byl navržen, a námitka, že „jednání oprávněného je v přímém rozporu s dobrými mravy.“

Oprávněné družstvo se vyjádřilo tak, že na provedení výkonu trvá.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „ “). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání ( , věta první, ) – aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností – odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první (per analogiam). Oprávněnému by příslušela náhrada nákladů právní služby jen za podmínky, že byly vynaloženy účelně; o takové náklady však nejde, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení určující (přípustnosti dovolání), nedotýká.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu