Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1768/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 11. 2001, č.j. -208, jímž Okresní soud v Příbrami zamítl návrh povinné na (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí pro 7 702 811,- Kč, nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 3. 2. 2000, č.j. -30, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2000, č.j. -58. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že platebním výměrem přiznanou pohledávku lze vykonat i po uplynutí lhůty uvedené v , o správním řízení //, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla (tedy i daní a poplatků vybíraných při dovozu a vývozu zboží) se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (, , celního zákona, ve znění zákonů č. a ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybňuje závěr, že prekluzivní lhůta stanovená v se v případě, jde-li o vymáhání daní vyměřených celními úřady při dovozu a vývozu zboží (zde spotřební daně a daně z přidané hodnoty), neuplatní. Opak dovozuje z toho, že ustanovení , celního zákona, ve znění zákonů č. a , se vztahuje jen na vymáhání cla (nikoli daní), a ustanovení uvedeného zákona vylučuje užití , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu v tom, že při vymáhání daňových nedoplatků je ustanovení nepoužitelné; dovolání proto považuje za neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože o případ upravený ustanovením v dané věci nejde (usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na zastavení výkonu, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení

Podle ustanovení ve spojení s a 2 je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle (nesprávné právní posouzení věci) je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda daň vyměřenou v celním řízení lze vymoci po lhůtě stanovené v .

Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebyla, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je dovolání ve smyslu ve spojení s , odst. 2 přípustné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány. Stanoví-li zákon, že titul lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takový exekuční titul být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem nebo výkazů nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení ; tato lhůta je prekluzivní (propadná), a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, a rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775). Uplynula-li tříletá lhůta po nařízení výkonu rozhodnutí (při provádění výkonu), musí soud i bez návrhu výkon rozhodnutí zcela nebo zčásti zastavit (, odst. 3, ).

Ustanovení se však – jak správně poznamenal odvolací soud – nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní správy.

Podle ustanovení , celního zákona, ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. a č. , tj. ve znění účinném do 30. 6. 2002 (dále jen „“), se právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (odstavec 1/). Je-li proveden úkon směřující k vybrání nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl dlužník o tomto úkonu zpraven; nedoplatky cla lze však vymáhat nejpozději do 20 let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným (odstavec 2/). K promlčení se přihlédne pouze tehdy, je-li to dlužníkem namítáno a jen v rozsahu uplatňované námitky (odstavec 3/).

Podle ustanovení platí – nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak – pro řízení před celními orgány a/ ve věcech celních přestupků obecné předpisy o přestupcích, b/ při rozhodování o propuštění zboží do navrženého režimu nebo o ukončení režimu, do kterého bylo zboží propuštěno, a o vyměřování a vybírání cla, daní a poplatků, vybírání pokut a skladného a vymáhání nedoplatků obecné předpisy o správě daní a poplatků, s výjimkou ustanovení , , , 11, 20, 33 a 34, 36 až 41, 44 a 45, , 2, 3, 4, 5, 6 a 9, , 51, 55a, , 2 a 5, , 4, 5 a 6, , , a 65, 67 až 72, 76 a části osmé, c/ v ostatních věcech obecné předpisy o správním řízení.

Podle ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným (odstavec 1/). Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven, daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5 (odstavec 2/). K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky (odstavec 3/).

Názor dovolatelky, že v částech, týkajících se promlčení práva vymáhat nedoplatek cla, nelze použít, jde-li o vymáhání spotřební daně a daně z přidané hodnoty, není správný (je založen na mylné interpretaci zákona). Ustanovení vylučuje při vymáhání nedoplatků užití proto, že sám obsahuje speciální (obsahově shodnou) úpravu v . Jestliže celní orgány vykonávají (v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem) také správu spotřebních daní a daně z přidané hodnoty, která zahrnuje nejen jejich vyměřování a vybírání, ale i vymáhání nedoplatků (srov. , , h/ ), je třeba pojem clo chápat v širším smyslu tak, že zahrnuje také daně a poplatky vybírané při dovozu a vývozu zboží. Tomu odpovídá ustanovení , jež stanoví, že promlčením práva vymáhat nedoplatek cla ve smyslu se rozumí také promlčení práva vymáhat daně a poplatky při dovozu. Výklad zde podaný ostatně konvenuje i ve znění účinném od 1. 7. 2002 (srov. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu – že platební výměr Celního úřadu v P. ze dne 26. 10. 1995, č.j. (potvrzený rozhodnutím Oblastního celního úřadu v P. ze dne 18. 7. 1996, č.j. 7291/10-3007/1) lze v rozsahu spotřební daně (4 600 000,- Kč) a daně z přidané hodnoty (3 102 811,- Kč), tedy části celního dluhu vzniklého při dovozu zboží podléhajícího dovoznímu clu jeho nezákonným odnětím celnímu dohledu, soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí lhůty v , jenž se na výkon uvedeného exekučního titulu nevztahuje – je správný a argumenty uplatněné v dovolání neobstojí. Jelikož vady uvedené v , větě druhé, dovolatelka nenamítala a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud – bez jednání (, věta první, ) – dovolání jako nedůvodné zamítl (, část věty před středníkem, odst. 6 ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněnému v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly a povinná /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu