Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 80/2021-25
Okresní soud Plzeň - jih rozhodl samosoudkyní titul Markétou Kryslovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 31 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 600 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 14 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 2. 2018 do 28. 2. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 400 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 600 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 14 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 2. 2018 do 28. 2. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 400 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok uzavřené dne 17.1.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok uzavřené dne 17.1.2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku (poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek a za uzavření smlouvy) ve výši 14 600 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být žalobkyni splacen celkem v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 34 600 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 189,38 %.
5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy částku v celkové výši 3 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok uzavřené dne 17.1.2017 a to zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu 2017, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 10,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 189,38 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba sedmnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 14 600 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. neplatné.
10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku (poplatku) nabízeného úvěrujícím. Pokud by tedy v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán ve smlouvě uvedený poplatek, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. anonymizováno rok uzavřená dne 17.1.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je jako celek absolutně neplatná.
11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně (či její právní předchůdce) poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 3 400 Kč, je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 16 600 Kč, a proto soud žalovanému uložil povinnost k úhradě této částky, v ostatním byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když žalobkyně byla v řízení zhrba z 50 % úspěšná a z 50 % neúspěšná. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.