Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1209/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobců: A) K. M., B) J. M., a C) K. M., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. R., 2) Z. R., 3) J. R. a 4) J. R., zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2002, č. j. -409, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. února 2000, č. j. -316, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně K. M., a žalovaných k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu B. na listu vlastnictví č. 743 pro okres B., obec B., kat. území Č. P., a to domu č. p. 482 na stavební ploše č. 1217, stavební ploše parc. č. 1217 zastavěné objektem bydlení a pozemku parc. č. 1218. Tyto nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných tak, že do společného jmění žalovaných 1) a 2) náleží jejich ideální 1/5 a do vlastnictví žalovaného 3) a 4) každému z nich jejich ideální 2/5. Žalovaným soud uložil, aby žalobkyni zaplatili, a to žalovaní 1) a 2) společně a nerozdílně částku 280 050,- Kč a žalovaní 3) a 4) každý z nich částku 560 100,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví shora označených žalobců a žalovaných k předmětným nemovitostem, tyto nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných tak, že do společného jmění žalovaných 1) a 2) v rozsahu podílu ideální 1/5 a do vlastnictví žalovaných 3) a 4) každému z nich v rozsahu podílu ideálních 2/5. Žalovaným 1) a 2) uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobkyni K. M., náhradu ve výši 220 000,- Kč a žalobcům J. M. a K. M. každému z nich ve výši 27 500,- Kč. Žalovaným 3) a 4) uložil, aby zaplatili žalobkyni K. M., každý z nich náhradu ve výši 440 000,- Kč a žalobcům J. M. a K. M. každý z nich každému z těchto žalobců 55 000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dvou důvodů, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně K. M., po rozsudku soudu prvního stupně darovala darovací smlouvou z 1. 3. 2001 ideální 1/10 svého spoluvlastnického podílu ke sporným nemovitostem J. M. (právní účinky vkladu vznikly 5. 3. 2001) a ten následně ideální 1/20 svého podílu daroval darovací smlouvou z 5. 6. 2001 své dceři K. M. (účinky vkladu nastaly 6. 6. 2001), a dále proto, že v době rozhodování odvolacího soudu činila obecná cena předmětných nemovitostí podle dodatku č. 3 znaleckého posudku F. Z. částku 2 750 000,- Kč, s níž obě sporné strany vyslovily souhlas, místo částky 2 800 500,- Kč, z níž při rozhodování vycházel soud prvního stupně.

Proti rozsudku odvolací soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírali jednak o ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “) proto, že „postupem odvolacího soudu došlo k porušení zákona“, jednak o . Porušení zákona žalobci spatřují v tom, že odvolací soud nepostupoval podle , o vlastnictví bytů, ve znění , který by odvolací soud nebyl povinen respektovat jen za předpokladu, že by žalobci neměli zájem nemovitosti nadále vlastnit a sami by navrhovali, aby tyto byly přikázány žalovaným. O takový případ nejde, neboť žalobci usilovali o přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví. Podle jejich názoru měl odvolací soud zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků a vypořádat je vymezením vlastnictví bytových jednotek, což je způsob vypořádání, který má přednost před přikázáním celých nemovitostí jen některému z dosavadních spoluvlastníků. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž soud znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy apod.). O vadu ve smyslu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, a nikoliv také při rozhodování. Jde o činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu.

Skutečnost, že odvolací soud nepostupoval podle , o vlastnictví bytů, ve znění , a podílové spoluvlastnictví nevypořádal vymezením bytových jednotek, není vadou řízení podle , neboť se týká vlastního rozhodnutí soudu, nikoli jeho postupu rozhodnutí předcházejícímu. Tato námitka žalobců je svým obsahem dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci podle . Dovolání tak podle není přípustné.

Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), svazku 2, pod C 132 uvedl, že „Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení ve znění před novelou č. 30/2000, není rozhodující, jak odvolací soud formuloval výrok ve věci samé, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odlišností je potom myšlen jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení“. Stejný právní názor zaujal v rozhodnutích publikovaných v tomtéž svazku Souboru pod C 149 a C 159 a ve svazku 1 pod C 12, v němž dále dovodil, že „uložil-li odvolací soud spoluvlastníku, jemuž byla věc po zrušení podílového spoluvlastnictví přikázána do vlastnictví, aby druhému spoluvlastníku zaplatil přiměřenou náhradu za jemu odňatý spoluvlastnický podíl v částce nižší, než stanovil soud prvního stupně, jde v tomto rozsahu o potvrzující rozsudek“ a dále že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení ve znění před novelou č. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu.“. K obdobnému právnímu názoru dospěl v rozhodnutí uveřejněném již dříve ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, sešit 5, ročník 1999, podle kterého „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení .“.

Z citované judikatury Nejvyššího soudu pro daný případ vyplývá oddělené posuzování přípustnosti dovolání ve vztahu k jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem měnícím jen pod bodem I. odst. 3) výroku, a to ohledně 50 500,- Kč, o kterou odvolací soud snížil náhradu za odňaté spoluvlastnické podíly žalobců, přičemž toto snížení bylo odvolacím soudem odůvodněno jen změnou obecné ceny nemovitostí k době rozhodování tohoto soudu. Tento měnící výrok však dovoláním napaden nebyl. Jinak je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím, neboť odvolací soud práva a povinnosti sporných stran posoudil shodně jako soud prvního stupně. K formulaci výroku jako změny musel přistoupit jen s ohledem na rozšíření okruhu účastníků na straně žalobce po rozsudku soudu prvního stupně a snížení obecné ceny předmětných nemovitostí.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku je přípustné za splnění předpokladů uvedených v a .

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takový případ v dané věc nejde. Soud prvního stupně sice rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 23. října 1997, č. j. -173, nikoli však proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 18. května 1998, č. j. -202, zrušil. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení závazný právní názor nevyslovil a rozsudek soudu prvního stupně zrušil jen s ohledem na změnu cenového předpisu rozhodného pro určení výše náhrady na odňatý spoluvlastnický podíl.

Dovolání není přípustné ani podle , protože odvolací soud ve výroku rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalobci, resp. žalobkyně 1) návrh na připuštění dovolání nevznesla.

Nepřípustnost dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení vyplývá z .

Za této procesní situace, kdy nelze dovodit přípustnost dovolání podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení , dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobců jako nepřípustné odmítnout [ , ], aniž se mohl věcně zabývat jejich dovolacími námitkami, jak byly v dovolání uplatněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšným žalovaným náklady řízení vznikly ( , , a ). Náklady řízení vzniklé žalovaným představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle , advokátní tarif, která činí podle , , , , a částku 3 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. července 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu