Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 62/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-174

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 29. března 2000, č.j. -119, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. října 2001, č.j. -134, zamítl žalobu na zaplacení částky 30.996,- Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně od 15. července 1994 do zaplacení. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a žalobkyni uložil zaplatit České republice náklady státu ve výši 6.400,- Kč.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. června 2002, č.j. -150, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku o 12,5% ročním úroku z prodlení z částky 30.996,- Kč od 15. července 1994 do zaplacení (výrok I.) a potvrdil ho v zamítavém výroku co do částky 30.996,- Kč s 24% ročním úrokem z prodlení od 15. července 1994 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.), přiznal právní zástupkyni žalovaného odměnu za zastupování a hotové výdaje v odvolacím řízení ve výši 2.036,- Kč (výrok IV.) a částku v téže výši uložil žalobkyni zaplatit státu na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.).

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků II. a V. podala žalobkyně dovolání. V něm zejména namítla procesní pochybení soudů obou stupňů, jejichž dalšímu rozhodování ve věci podle jejího názoru bránila překážka věci již dříve pravomocně rozhodnuté. Uvedla, že ačkoliv se rozsudek pro zmeškání ze dne 5. března 1996, kterým soud prvního stupně v plném rozsahu žalobě vyhověl, stal pravomocným a byla na něm již vyznačena doložka právní moci, soudy ho svými usneseními – soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 1996 a odvolací soud usnesením ze dne 13. března 1997 – zrušily, a dále o věci rozhodovaly. Podle vyjádření dovolatelky žalovaný podal soudu nedoloženou omluvu z prvního jednání až po nabytí právní moci rozsudku ve věci samé, takže v takovém případě nelze dle jejího mínění postupovat podle , ale při splnění zákonem stanoveným podmínek jen cestou mimořádných opravných prostředků. Dále poukázala na to, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku k některým důkazům nepřihlédl a některé nesprávně vyhodnotil. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud přihlédl k vadám dle a aby ve smyslu , b) (dovolatelka cituje uvedená ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2001) dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a navazující rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , ,ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté rovněž projednal podle dosavadního znění , jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , nebo o ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Protože však dovolání směřuje proti výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, když k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ustanovení přípustnost dovolání nezakládá [srov. ].

Rovněž přípustnost dovolání podle ustanovení a 2 je v této věci vyloučena ustanovením ve spojení s , neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Zbývá tak posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení , tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ). neboť omezení uvedená v a zde neplatí.

Dovolací soud se zabýval nejprve k námitce dovolatelky otázkou, zda v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto, tedy zda není dovolání přípustné podle (dovolatelka citovala ust. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Podle doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (odstavec 1). Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky a pro všechny orgány; je-li jím rozhodnuto o osobním stavu, je závazný pro každého (odstavec 2). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu (odstavec 3).

Námitce dovolatelky, že rozsudek pro zmeškání nabyl právní moci a že tak dalšímu rozhodování soudů bránila překážka věci již dříve pravomocně rozhodnuté, dovolací soud nepřisvědčil, neboť odvolací soud posoudil podání žalovaného ze dne 20. července 1996 (č.l. 27 spisu) ve spojení s jeho přípisem ze dne 10. listopadu 1996 (č.l. 30 spisu) jako včasné a důvodné odvolání proti rozsudku pro zmeškání, a proto rozsudek pro zmeškání zrušil. Z tohoto důvodu se rozsudek pro zmeškání nemohl stát pravomocným a odvolacímu soudu, který nepravomocný rozsudek pro zmeškání k odvolání žalovaného pro nesplnění předpokladů pro jeho vydání zrušil, nelze vytýkat žádné procesní pochybení. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že soud prvního stupně na tomto rozsudku nejprve vyznačil právní moc tohoto rozhodnutí a později ji stornoval. Námitka dovolatelky, že následným rozhodnutím soudů obou stupňů bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, tak důvodná není a dovolací soud vadu ve smyslu neshledal.

A protože ani jiné vady řízení ve smyslu až c) a e) až g) dovolací soud z obsahu spisu neshledal, uzavřel, že dovolání není přípustné ani podle

Dovolání směřující do výroku V. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (majícího s ohledem na povahu usnesení) rovněž přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání podle až f) ; existenci zmatečnostních vad řízení dle Nejvyšší soud již dříve vyloučil.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první ), podle a usnesením odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími věcnými námitkami dovolatelky.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , 224 odst. 1 a , věty první (per analogiam) , když žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu