Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
39B857BF8478CD2AC1257A4E006AC719.html
HTML · 11.25 KB
No categories available
29 Odo 53/2003
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 53/2003 -85
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil napadeným usnesením usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.2002, čj. 47 Cm 1/2002 -49, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalované proti svému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20.6.2001, čj. 52 Sm 42/2001 -15.
Podáním ze dne 5.8.2002 označeným jako odvolání napadla žalovaná v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu. Toto své podání pak na výzvu soudu prvního stupně doplnila podáním ze dne 20.10.2002. V těchto svých podáních namítá, že dlužnou částku již úpadci zaplatila. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné.
Výše uvedené podání posuzoval dovolací soud v souladu s ustanovením § 243c a § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř. “) jako dovolání.
Dovolání není přípustné.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ), tj. v případech podle § 237 , 238, 238a a 239 o. s. ř. o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
S ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. nečinil dovolací soud žádná opatření k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení uvedené v ustanovení § 241 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu