Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 98/2021-14
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši částka, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši částka, přičemž se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši částka. Celkovou částku ve výši částka se žalovaný zavázal splatit v jediné splátce do dne datum. Do sjednaného data splatnosti však žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobce. Vedle jistiny (částka) a poplatku za úvěr (částka) žalobce žalobou požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od datum do datum ve výši částka, běžící zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení a administrativní poplatek ve výši částka. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a jeho souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli dne datum za pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému převodem na bankovní účet poskytnuta částka částka. Jistina úvěru byla splatná v jediné splátce do dne datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Ve smlouvě byly dále sjednány poplatky pro případ prodlení dlužníka, a to za odeslání 1. upomínky ve výši částka a za odeslání 2., 3. a 4. upomínky ve výši částka (prokázáno smlouvou o úvěru číslo). Jistina úvěru byla na bankovní účet žalovaného zaslána dne datum (prokázáno výpisem z účtu právního předchůdce žalobce). Do sjednaného data doby splatnosti žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami ze dnů datum, datum, datum a datum Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzením o přijetí platby - kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum včetně podacího archu).
Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalovaného a právní předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za úvěr ve výši částka, pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku částka, což znamená, že úroky činní přibližně 158 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce září 2016 činila 10,47 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy přibližně 15krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o poplatku (resp. úroku) jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci září 2016, jak již bylo výše uvedeno, 10,47 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za období od datum do datum včetně částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
Co se týče částek celkem ve výši částka jakožto poplatků za upomínky ve výši částka a 3 x částka jedná se vzhledem k charakteru těchto poplatků o smluvní pokutu, kterou soud považuje vzhledem k povaze a charakteru utvrzovaného závazku za přiměřenou.
S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu, částka jako poplatek za úvěr (kapitalizovaný úrok), částka jako smluvní pokutu a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a běžící zákonný úrok z prodlení z částky částka ode dne datum (den následující po dni postoupení, jak žalobce požadoval) do zaplacení dle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku (část poplatku, resp. úroku, za úvěr) pak soud žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvodu pro jiný postup.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení pr. předpisu podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne datum rozhodnutí anonymizováno číslo jednací a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka částka (jistina), dále částka (smluvní pokuta), kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a běžící zákonný úrok z prodlení, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku částka. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky částka. Žalovaný měl úspěch naproti ohledně částky částka. Za předmět sporu (tarifní hodnotu) tak soud pro určení poměru úspěšnosti stran považoval součet těchto částek, tj. částka. Z uvedeného vyplývá, že žalobce měl úspěch ve věci v rozsahu 93,14 % a žalovaný v rozsahu 6,86 % předmětu řízení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 86,28 %.
Náklady žalobce v tomto řízení představuje odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 2 x částka (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a 1 x částka (jednoduchá výzva k plnění) dle ustanovení pr. předpisu“), dále 3 režijní paušály po částka dle ustanovení pr. předpisu, zaplacený soudní poplatek ve výši částka a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ustanovení pr. předpisu v částce částka, tj. celkem částka, přičemž 86,28 % z této částky činí částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je platebním místem pro náhradu nákladů řízení zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.