Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 761/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. P. byl rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem vraždy podle § 211 odst. 1, 2 písm. g) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, O. p. S., škodu ve výši 66.825,- Kč a I. V. škodu ve výši 18.215,- Kč. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali odvolání jak obviněný V. P., tak i státní zástupce. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. P. odsoudil podle tr. zák. za použití tr. zák. platného před novelou provedenou k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Obviněný V. P. byl podle tr. zák. pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného V. P. odvolací soud podle tr. řádu zamítl.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný V. P. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání namítl nedostatečná skutková zjištění. V této souvislosti navrhl výslech svědků L., jehož křestní jméno v dovolání neuvedl, A. Š. a R. K. Požadoval rovněž vypracování nových znaleckých posudků na věrohodnost korunních svědků a provedení vyšetřovacích pokusů na viditelnost a slyšitelnost na místě činu. Dále vytkl nesprávné a subjektivní hodnocení důkazů vztahující se k řešení otázky, kdo spáchal trestný čin a zda byl spáchán s rasovou motivací. Podle jeho názoru byly důkazy hodnoceny jednostranně v neprospěch obviněného. V závěru dovolání odkazuje v podrobnostech na odůvodnění odvolání a navrhuje, aby Nevyšší soud rozsudky Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že argumentace dovolatele neodpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, o nějž svůj mimořádný opravný prostředek opírá. Jeho námitky se soustřeďují pouze na způsob hodnocení důkazů a napadá proces vytváření skutkových zjištění. Proto se jeho námitky zcela míjejí s právními vývody soudů a nenaplňují deklarovaný dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno včas u příslušného soudu podle § 265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce.

Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v jeho odůvodnění obsahuje rasovou motivaci jednání obviněného V. P. (viz jeho výrok „co tady chcete, vy černý svině“), i jednání schopné způsobit smrt jiné osoby (opakované bodnutí do míst, kde jsou pro život důležité orgány). Úmysl obviněného přivodit jinému smrt dovodil soud prvního stupně z jeho jednání (viz str. 33 odůvodnění rozsudku prvního stupně). Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. g) tr. zák.

Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný V. P., i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činní dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal