Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 746/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný V. Š. zavázán nahradit poškozenému M. N. škodu ve výši 16.370,- Kč a poškozené L. B. škodu ve výši 2.500,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli oba poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občankoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě podal obviněný V. Š. odvolání o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , tak že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný V. Š. dne 24. 1. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Při konkretizaci dovolacího důvodu obviněný V. Š. ohledně trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. uvedl, že není dána příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a požitím alkoholických nápojů. Rovněž poukázal na to, že vozidlo neovládl proto, že mu v řízení bránila jiná osoba. Dožadoval se vypracování podrobného znaleckého posudku, který by dal zcela určitě za pravdu jeho názoru na průběh dopravní nehody. U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák. obviněný poukázal na svědectví M. M. a na to, že soudy se nevypořádaly s otázkou falšování faktur. Rovněž odvolací soud podle obviněného dostatečně nezvážil, že obviněný je osobou velmi psychicky labilní a narušenou, což by se mělo odrazit v nižší míře jeho viny. V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. řádu rozhodnutí odvolacího soudu včetně řízení mu předcházejícího a podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby, nevytýká meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Popis skutků obsahuje všechny zákonné znaky skutkových podstat zmíněných trestných činů a tomu odpovídají i použité právní věty ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnou pouze rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného V. Š. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu). Proti takovému rozhodnutí je dovolání přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. E. P. Bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Znojmě dne 24. 1. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu. Dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. Š. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Tak to popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák.

Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty uvedené v dovolání vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky, uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud dospěl na základě výše uvedených skutečností k závěru, že obviněný V. Š., i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činní dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného V. Š. odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal