Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 944/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání Ing. L. U., MUDr. M. U. a Ing. P. U., všech zastoupených advokátkou, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2002, sp. zn. (v právní věci žalobců A) ing. L. U., B) MUDr. M. U., C) ing. P. U., všech zastoupených advokátkou, proti žalovanému P. k. D., s. p., o vydání pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem ze dne 23. 10. 2002, č. j. -204, potvrdil Městský soud v Praze zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 2000, č. j. -173. Potvrzeno bylo zamítnutí žaloby, aby byl žalovaný povinen vydat žalobcům, každému v rozsahu 1/3 spoluvlastnického podílu, pozemky parc. č. 894 a 895/1, oba zapsané na LV č. 187 pro okres K., obec a k. ú. L.; soud prvního stupně současně uložil žalobcům nahradit státu náklady znalečného a ve vztahu mezi účastníky rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud pak též nepřiznal žádnému účastníku řízení právo na náhradu jeho nákladů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci prostřednictvím své dosavadní zástupkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovodili podle ustanovení (dále „ “) s tím, že otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí spatřují v nesprávnosti posouzení tzv. matričního listu – tj. y, v níž byl uveden počet zaměstnanců právního předchůdce žalobců v období před znárodněním podniku a o kterou opřely soudy obou stupňů zamítnutí uplatněného restitučního nároku. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl ve svém vyjádření k dovolání, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl.

Dovolací soud posuzoval dovolání po procesní stránce podle toho znění , které platilo před účinností jeho novelizace , tedy před datem 1. 1. 2001. Takto bylo nutno postupovat s přihlédnutím k bodům 15. i 17. části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) hlavy I citovaného zákona, neboť vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku (9. 11. 2000) proběhlo řízení v obou řádných instancích podle procesních ustanovení relevantních před účinností výše zmíněné novely. V dalším textu tedy budou uváděna ustanovení ve znění účinném před datem 1. 1. 2001.

Ještě před případným meritorním posouzením dovolání se musel dovolací soud ex offo zabývat přípustností dovolání, jako zákonnou podmínkou oprávněnosti jeho podání.

Dovolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by řízení před oběma instancemi trpělo některou ze závažných procesních vad, jež jsou vypočteny v ustanovení a jejichž existence by zakládala přípustnost dovolání (nyní jde o vady způsobující zmatečnost rozhodnutí).

Přípustnost podaného dovolání nebylo možno dovodit ani z ustanovení Rozsudky obou instancí jsou ve výroku obsahově shodné. Ještě před jejich vydáním došlo sice ke kasaci předchozího rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím (2. 4. 1999), zrušen však byl zamítavý rozsudek (soud prvního stupně tedy rozhodl stejně jako později) a právní názor odvolacího soudu vytýkal nižší instanci nedostatek v identifikaci předmětných pozemků.

Zbylou alternativou se stala přípustnost dovolání podle Odvolací soud však nepřipustil dovolání proti svému rozsudku pro jeho zásadní právní význam ani k návrhu některého účastníka, ani z vlastní iniciativy, jak předpokládá ustanovení Nedošlo ani k tomu, že by odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání (odst. 2 cit. ust.). Z obsahu spisu, především z odvolání žalobců i z protokolu o jednání odvolacího soudu, je patrno, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu žalující stranou učiněn. Pak ovšem nemůže dovolací soud připustit dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; ustanovení podmiňuje toto oprávnění dovolacího soudu existencí předchozího návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud proto dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl ( , ).

Dlužno dodat, že kromě pochybení v otázce přípustnosti dovolání (v dovolání uvedené ustanovení je součástí až od 1. 1. 2001 a zde tedy nebylo procesně relevantní) nesplňuje podané dovolání ani požadavek ustanovení , spočívající ve včasnosti jeho podání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moc dne 6. 1. 2003. Dovolání žalobců však bylo podáno až dne 13. 2. 2003, po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty (a odvolací soud nebyl povinen účastníky o lhůtě k jeho podání poučit, jak uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. ).

Žalovaná strana, jíž by náleželo při odmítnutí dovolání žalobců právo na náhradu nákladů řízení o dovolání, žádné náklady neúčtovala.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 17. července 2003

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu