Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 142/2020
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem: JUDr. jméno jméno
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 21 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky
1.900 Kč, úroku ve výši 19% ročně z částky 20.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 21.900 Kč za dobu od datum do datum a z částky 1.900 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.522,69 Kč ve lhůtě do
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1.900 Kč, úroku ve výši 19% ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 21.900 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 1.900 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.522,69 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou k anonymizováno dne datum, kdy z důvodu místní příslušnosti byla věc k projednání a rozhodnutí postoupena soudu zdejšímu, ve znění dalších podání, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 900 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 19 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z celé dlužné částky ode dne datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že ještě pod právnická osobauzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytl dne datum finanční prostředky v částce 20 000 Kč s úrokem ve výši 19 % ročně z jistiny, kdy úvěr spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč měl být žalovanou splacen v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce doplnil, že úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, když neuhradila žádnou ze splátek. S ohledem na tuto skutečnost žalobce celý úvěr ke dni datum v souladu se smluvním ujednáním zesplatnil, o čemž žalovanou vyrozuměl. Úrok a všechny poplatky se v souladu se smlouvou staly k tomuto dni součástí jistiny a nadále byla celá jistina úročena. Ke dni zesplatnění přitom činil dluh žalované 21 900 Kč, kdy se skládal z jistiny a sjednaného poplatku. Žalobce po žalované požaduje i úhradu úroku z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni poskytnutí úvěru. Žalovaná i přes výzvy dlužnou částku žalobci ani zčásti neuhradila. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalované splácet úvěr nahlédnutím do databáze název, kdy u ní nebyly zjištěny žádné dluhy. Doplnil, že prověření úvěruschopnosti žalované nejsou schopni dalšími doklady prokázat, případně tak požadují vrácení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila. K jednání nařízenému na den datum se žalovaná ač řádně předvolána nedostavila, žalobce se z nařízeného jednání omluvil, když souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými a soudem vyžádanými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o úvěru číslo bylo prokázáno, že dne datum žalobce pod právnická osoba (kdy z obchodního rejstříku bylo ověřeno, že pod touto obchodní firmou byl od datum do datum žalobce zapsán) a žalovaná dne datum podepsali listinu označenou jako smlouva o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr a žalovaná se zavázala úvěr a veškeré související platby splatit za podmínek sjednaných v této smlouvě a všeobecných obchodních podmínkách připojených k této smlouvě. Spotřebitelský úvěr byl ve smlouvě uveden ve výši 20 000 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců, úroková míra 19 %, poplatek za poskytnutí úvěru 1 900 Kč, administrativní poplatek 150 Kč měsíčně, částka jednotlivé měsíční splátky zahrnující vedle splátky jistiny i úrok a poplatky byla uvedena ve výši 1 666,67 Kč. Na smlouvě je uvedena roční procentní sazba nákladů a celková částka splatná žalovanou ve výši 25 762,22 Kč. Žalovaná udělila žalobci souhlas k nahlédnutí do ve smlouvě uvedených registrů a se zpracováním osobních údajů. Zároveň čestně prohlásila, že nemá žádné peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti, nezastavila platby závazků, nemá závazky, které není schopna splácet, není v úpadku, převzetím úvěru se nedostane do úpadku, nepodala na sebe insolvenční návrh ani tento nebyl podán, není předlužena, není proti ní vedena exekuce, výkon rozhodnutí, soudní řízení pro peněžitý dluh, nemá dluhy vůči státu, má zajištěn pravidelný příjem. Žalobce dále předložil předběžný splátkový kalendář, který nebyl žádnou ze stran podepsán, z nějž vyplývá způsob splácení úvěru, kdy první splátka měla být žalovanou uhrazena dne datum. Dále pak předložil nikým nepodepsané všeobecné obchodní podmínky právnická osoba ve znění platném ke dni datum, kdy k čerpání úvěru je uvedeno, že bude poskytnut na účet klienta. V čl. 7 podmínek je upravena možnost ukončení smlouvy, kdy dle bodu 7.2. je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení klienta s úhradou jakékoliv splátky úvěru po dobu delší než 60 dnů, kdy odstoupení nabývá účinnosti jeho doručením klientovi. Odstoupením smlouva zaniká a celý nesplacený úvěr a jakékoliv související platby se stávají okamžitě splatnými. Související poplatky se stávají součástí jistiny, kdy celá jistina je dále úročena sjednaným úrokem (čl. 7 podmínek). O tom, že žalobcem podepsaná smlouva byla doručena žalované, svědčí potvrzení GLS kurýra. K tvrzení o tom, že žalobce před uzavřením smlouvy ověřil schopnost žalované splácet úvěr v databázi název, žalobce předložil potvrzení ze dne datum od název, zájmového sdružení právnických osob, z nějž bylo pouze zjištěno, že se žalobce mohl v daném období dotazovat na klienty za účelem získání informací o jejich důvěryhodnosti, bonitě a platební morálce. O tom, že tak žalobce učinil ve vztahu k žalované, tato listina nesvědčí. Žalobce ani k výzvě soudu nedoplnil tvrzení k tomu, jakým jiným způsobem zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, nepředložil k tomu žádné důkazy. Z výpisu z účtu žalobce u anonymizováno má soud za prokázané, že žalobce dne datum zaslal na účet u právnická osoba číslo částku 20 000 Kč, kdy jako příjemce je označená žalovaná, u platby je uvedena smlouva číslo. Ze zprávy právnická osoba má soud za prokázané, že žalovaná byla v předmětném období majitelkou účtu číslo. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázáno, že dne datum byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč přijatá od žalobce. Žalobce k důkazu dále předložil upomínky týkající se upomínání žalované ke splácení úvěru dle výše specifikované smlouvy, kdy k těmto nepřipojil žádné důkazy ohledně jejich odeslání žalované. Žalobce rovněž předložil listinu označenou Odstoupení od smlouvy o úvěru a zesplatnění úvěru adresovanou žalované ze dne datum, ze které však není patrno, zda byla skutečně odeslána žalované. Z advokátní předžalobní výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.
4. Důkazní břemeno o tom, že žalovaná uhradila žalobci zcela či zčásti žalovanou částku, leželo na straně žalované. Žalovaná však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala, soud proto vycházel ze žalobních tvrzení o nezaplacení v žalobě uvedené dlužné částky.
5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, který byl ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
11. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované, přičemž dospěl k závěru, že žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když na ni v podstatě rezignoval. Žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, když ohledně prověření úvěruschopnosti žalované pouze tvrdil, že nahlédl do databáze název, kdy nezjistil žádné závazky žalované. K prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložil žádný důkaz. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by se žalované dotazoval na její skutečné poměry, na její příjmy, výdaje, závazky. Pokud žalovaná ve smlouvě bez jakýchkoliv podrobností pouze učinila prohlášení o své schopnosti splácet úvěr, pak takové prohlášení nemůže být dostatečným podkladem pro to, aby žalobce bez dalšího šetření před uzavření smlouvy o spotřebitelském závěru učinil závěr o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil a nemohl tak být v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, když takového poučení se účastníkům dostává jen u nařízeného jednání. K předchozí výzvě soudu pak sdělil, že důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované nedisponuje.
12. Soud tedy uzavírá, že žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku 20 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobce žalovanou prokazatelně vyzval ke vrácení dlužné částky až v předžalobní výzvě právního zástupce odeslané na její adresu dne datum, teprve následně se tak mohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, když není možné zohlednit datum případného zesplatnění úvěru dle neplatně uzavřené smlouvy, případně dřívější upomínky žalobce, u kterých nebylo prokázáno jejich odeslání žalované. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení předžalobní výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne datum. Ode dne datum tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalované oprávněně domáhá zaplacení částky 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne datum. Ve výroku I tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl.
13. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nároky z neplatné smlouvy nad rámec bezdůvodného obohacení žalované a dále o nárok na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznané částky za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaná ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyla.
14. Ve výroku III. pak soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o povinnosti žalované nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 91 %, neúspěšný v rozsahu 9 %. Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaná povinna nahradit žalobci 82 % vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení vynaložené v dané věci žalobcem přitom spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 876 Kč, a v nákladech na právní zastoupení určených dle vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení přitom činí odměna advokáta za 2,5 úkonů právní služby á 1 980 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou předžalobní výzvu a sepis žaloby, dále 3 × režijní paušál á 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu, celkem tedy částka 5 850 Kč a náhrada za DPH dle § 137 o.s.ř. z odměny a paušálů v částce 1 228,50 Kč Celkem tak žalobce vynaložil náklady řízení v částce 7 954,50 Kč, kdy 82 % z této částky činí 6 522,69 Kč. Tuto částku je mu tak převážně neúspěšná žalovaná povinna nahradit. Soud nepřiznal žalobci náhradu za úkony v podobě doplňování žalobních tvrzení, když nejde o účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být obsažena již v žalobním návrhu tak, aby soud žalobce nemusel k jejich doplnění vyzývat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.