Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 696/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. byl obviněný M. B. uznán vinným účastenstvím na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný M. B. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného M. B. uznal vinným účastenstvím na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný M. B. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. napadl obviněný M. B. dovoláním podaným obhájcem JUDr. V. K., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání poukazuje na veškeré dosavadní návrhy a podání a hodnotí výpovědi obviněného M. A. a svědka F. Č., kteří podle jeho názoru nehovoří o žádném z konkrétních útoků uvedených v bodech V. /1–6 výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. . Poukazuje na to, že obvinění L. M., M. S. a L. V. popírají, že by se obviněný M. B. trestné činnosti zúčastnil. Podle jeho názoru byla vyslechnuta celá řada svědků, z nichž většina potvrzuje některé dílčí okolnosti, o které obviněný M. B. opírá svoji obhajobu. Popřel, že by předal M. A. peníze, za jejichž pomoci měl vytvořit o L. V. zdání solidnosti. Domnívá se, že trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno, vykazuje podstatné vady, které spatřuje v tom, že sdělení obviněné bylo založeno pouze na výpovědi obviněného M. A. a že obžaloba postrádá náležitosti § 177 písm. c) tr. řádu, a proto měla být jeho věc vrácena k došetření.

Obviněný je přesvědčen, že nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení vedl k tomu, že Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil skutek po stránce právní, když nesprávně aplikoval ustanovení § 250 odst. 1, 3 tr. zák. za použití § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., ačkoliv správně měl obviněného M. B. v plném rozsahu zprostit obžaloby. Napadený rozsudek považuje za nesprávný, protože se trestného činu nedopustil a cítí se zcela nevinným. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil ve výroku o vině i ve výroku o trestu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. , a vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného M. B. uvedla, že jeho dovolání je souhrnem námitek směřujících proti správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů a některých dalších námitek procesního rázu. Žádná z uplatněných námitek se však nekryje s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Poukazuje na to, že dovolatel sice v závěru dovolání deklaruje svůj nesouhlas s aplikací hmotně právního ustanovení § 250 odst. 1, 3 tr. zák., fakticky však odmítá skutkový základ napadeného rozhodnutí a opakuje obhajobu uplatňovanou v původním řízení, podle níž se jednání popsaného ve skutkové větě rozsudku nedopustil. Proto Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu a aby o dovolání rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Ve stručnosti stačí odkázat na námitky obviněného M. B., ve kterých hodnotí výpovědi spoluobviněných a svědků, popírá určité skutečnosti, takže není pochyb o tom, že jeho námitky směřují do skutkových zjištění a do způsobu hodnocení důkazů. V trestní věci obviněného M. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. . Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako účastenství na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. d) tr. zák.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. B. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. B. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2003

Předseda senátu :

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval :

JUDr. Jiří Šoukal