Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2029/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 24.6.1998 ve znění opravného usnesení ze dne 21.4.1999 mimo jiné rozhodl ve výroku označeném I., že se zrušuje část kupní smlouvy, uzavřené mezi prodávajícím F. H. a kupujícími M. a J. M. dne 17.2.1064 , kterou byly převedeny zemědělské pozemky v K. v rozsudku blíže specifikované. Dalšími výroky částečně žalobu zamítl a částečně řízení zastavil ohledně dalších pozemků, a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že bylo v daném případě naplněno ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"), protože prodávající – manžel žalobkyně – převedl zemědělské pozemky bezúplatně v souvislosti s kupní smlouvou na budovy, k níž patřily.

Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil. K odvolání žalobkyně potvrdil i zamítavý výrok označený II., který se týkal stavební parcely a přilehlých zahrad. Současně zamítl návrh žalovaných, aby proti svému rozsudku připustil dovolání, s odůvodněním, že sporné otázky jsou již judikaturou vyřešeny.

Žalovaní přesto podali proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost odůvodnili ustanovením . Rozhodnutí odvolacího soudu shledávají zásadně významným po právní stránce; pokud jde o dovolací důvody, odkazují na a d) .

V prvé řadě vytýkají oběma soudům, že chybně vyřešily otázku aktivní legitimace žalobkyně, když použily ustanovení § 4 zákona o půdě – podle jejich názoru je ustanovení § 8 odst. 4 zákona o půdě ustanovením zvláštním a nelze na ně použít § 4 téhož zákona o oprávněných osobách.

Dále se domnívají, že nárok byl prekludován, protože ve lhůtě k uplatnění nároku podle § 8 odst. 4 zákona o půdě uplatnila žalobkyně nárok jiný, odpovídající ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě.

Za nesprávné považují i posouzení charakteru smlouvy – dle nich nešlo o smlouvu kupní a darovací, ale o smlouvu kupní, zahrnující i zemědělské pozemky. V době sjednání smlouvy bylo možno cenu prodávaných nemovitostí určit dohodou, což se stalo v daném případě; navíc nad částku uvedenou ve smlouvě zaplatili prodávajícímu částku další. Pokud soud vyslovil názor, že částka zaplacená navíc byla zaplacena na stavby, nikoli na pozemky, nemá takové zjištění oporu v provedeném dokazování.

Dovolatelé se domnívají, že vyhovění nároku žalobkyně představuje obcházení zákona a je i v rozporu s dobrými mravy.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v , dovolací soud však dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho věcné projednání pro nedostatek jeho přípustnosti. Přípustnost dovolání je upravena v - . V úvahu přichází jen přípustnost podle (jak ji také dovolatelé uplatňují), protože dovolací soud neshledal, že by řízení trpělo některou z vad, které způsobují jeho zmatečnost, nejde o rozhodnutí měnící rozsudek soudu prvního stupně, a soud prvního stupně sice rozhodl ve věci dvakrát, ale v obou případech žalobě vyhověl. Odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání, takže dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu. Tak je tomu v případě, kdy soudy řeší danou právní problematiku různým způsobem, případě v rozporu s judikaturou, nebo kdy daná otázka nebyla dovolacím soudem řešena a judikována. K takovému závěru dovolací soud nedospěl.

V prvé řadě je třeba uvést, že v případech, kdy přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle , nemůže se dovolací soud zabývat skutkovými zjištěními soudu, a tedy ani dovolacími důvody ve smyslu .

Právní problematika, na niž dovolatelé poukazují, pak byla již opakovaně dovolacím soudem řešena, a to v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího.

Problematiku aktivní věcné legitimace řešil Nejvyšší soud jako soud dovolací např. v rozsudcích ze dne 31.7.1996, sp.zn. , nebo z 29.10.1997, sp.zn. . Specifický pojem oprávněné osoby dle § 8 odst. 4 zákona o půdě dovolací soud vykládá dle § 4 odst. 1 a 2 zákona o půdě tak, že zvláštnost tohoto pojmu spočívá v tom, že pro osoby oprávněné dle § 8 odst. 4 neplatí podmínka přechodu nemovitosti na stát.

Rovněž námitku žalovaných, směřující k prekluzi nároku žalobkyně, posoudil soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Jestliže se žalobkyně domáhala dříve převedených pozemků a rozhodující skutečnosti případu vylíčila v žalobě v souladu s nárokem dle § 8 odst. 4 zákona o půdě (tj. bezúplatný převod zemědělských pozemků v souvislosti s kupní smlouvou na budovy), je třeba tím považovat její nárok za uplatněný včas, i když teprve později upravila žalobní petit tak, aby uvedenému ustanovení odpovídal i formálně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.9.1999, sp.zn. ).

Rovněž okolnost, že smlouva je označena a formulována jako kupní, není z hlediska naplnění skutkové podstaty podle § 8 odst. 4 zákona o půdě rozhodující, jestliže ve skutečnosti byly na jejím základě prodány pouze stavby, případně stavební pozemek a zahrady, a zemědělské pozemky byly převedeny bez úplaty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.10.1999, sp.zn. ).

Námitka dovolatelů, týkající se obcházení zákona, postrádá podklad, jestliže naopak napadený rozsudek vychází plně ze zákona; nepřípadná je zmínka o porušení dobrých mravů, jestliže žalovaní za zemědělské pozemky nezaplatili, případně navíc zaplacená částka odpovídá výroku soudu, podle nějž nebyla zrušena část smlouvy o převodu zahrad.

Dovolací soud tedy shledal rozsudek odvolacího soudu správným a dovolání zamítl podle věta před středníkem

Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalobkyni, která měla v dovolacím řízení úspěch, náklady tohoto řízení nevznikly (, , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. července 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu