Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 133/2003

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 014673/00, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle , č. 1, 2, č. 1, 6, , , cizineckého zákona, Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 014673/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. D. uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle , č. 1, 2, č. 1, 6, , , cizineckého zákona, Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako člen organizované skupiny, která ilegálně převáděla cizí státní příslušníky z České republiky na území Spolkové republiky Německo, v pozici tzv. pěšího převaděče převáděl osoby přes „zelenou hranici“ na německé území, kde je měl předávat již čekajícím řidičům k další přepravě do vnitrozemí. Konkrétně tak pravděpodobně dne 9. 12. 1999 převedl 24 státních příslušníků Srí Lanky, avšak na určené místo nepřijelo vozidlo určené k jejich převzetí, proto osoby ponechal na místě, kde byly zadrženy. Dále patrně dne 22. 12. 1999 převedl 24 státních příslušníků Srí Lanky, které poté předal další osobě k přepravě do vnitrozemí. Dne 29. 12. 1999 převedl opět 24 státních příslušníků Srí Lanky, přičemž k přistavenému autobusu dovedl pouze 12 z nich. V noci na 19. 1. 2000 pak převedl 21 státních příslušníků Srí Lanky a 2 státní příslušníky Bangladéše, protože však nedorazilo vozidlo určené k jejich další přepravě, osoby zanechal na místě, kde byly později zadrženy, a vrátil se zpět do České republiky. Dne 16. 2. 2000 převedl 23 státních příslušníků Srí Lanky a 2 státní příslušníky Bangladéše, přičemž však byl odhalen orgány Spolkové ostrahy hranic a musel uprchnout. Konečně v noci na 8. 3. 2000 převáděl 31 státních příslušníků Srí Lanky, v průběhu přechodu zabloudil a s osobami se ukryl v lese, kde byl okolo 13.50 hod. orgány Spolkové ostrahy hranic zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byly přislíbeny odměny v rozsahu 6.000 – 15.000 Kč, z čehož však obdržel toliko odměnu za převedení osob dne 29. 12. 1999 ve výši 4.000 Kč, v ostatních případech mu nebyly pro zadržení převáděných cizinců odměny vyplaceny. Pro tento trestný čin byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.

Dne 4. 7. 2003 pod sp. zn. 799/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velmi vysokého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch