Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 930/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Obec S. T., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ Z. Ž. a 2/ R. Ž., oběma zastoupeným advokátem, o náhradu za zhodnocení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2002, č. j. -161, takto:

I. Dovolání obou žalovaných se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2002, č. j. -161, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 11. 2001, č. j. -126, a to v odvoláním žalovaných napadených výrocích I. a II. o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci částku 41.197,50 Kč (první žalovaný), resp. 13.732,50 Kč (druhý žalovaný), jakož i ve výrocích o nákladech řízení; odvolací soud též zavázal oba žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých žalobci.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaných dne 12. 7. 2002 a oba žalovaní proti němu podali, prostřednictvím téhož zástupce, společné dovolání datované a dané na poštu dne 9. 9. 2002. Dovolání bylo tedy podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě podle ustanovení

Dovolání žalovaných však bylo tzv. blanketní; vymezen v něm byl rozsah, v němž se rozsudek odvolacího soudu napadá (všechny výroky) a dále dovolací důvody tak, že rozsudek vychází ze skutkového zjištění nemajícího podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dovolání tedy byly v obecné rovině ocitovány dovolací důvody podle ustanovení , b/, odst. 3

Soud prvního stupně poté v rámci svých přípravných úkonů ( a násl. ) vyzval žalované prostřednictvím jejich zástupce k doplnění dovolání v soudcovské lhůtě, a to především k vylíčení dovolacích důvodů po skutkové stránce. Usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 9. 10. 2002, tedy po uplynutí dovolací lhůty, a v reakci na ně zástupce žalovaných provedl konkretizaci dovolání (bez přiřazení své argumentace k tomu či onomu dovolacímu důvodu) podáním ze dne 1. 11. 2002.

Podle ustanovení věty první může být dovolání, které neobsahuje mj. údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Citované ustanovení tedy spojuje s dovolací lhůtou podle též následek prekluze, nastalý uplynutím této lhůty při neodstranění vady dovolání spočívající v neuvedení (nedoplnění) dovolacího důvodu. Dovolací důvod musí být přitom nikoli jen označen odkazem na zákonné znění příslušného důvodu, ale i vylíčen po stránce skutkové resp. právní argumentace tak, aby nevznikly pochybnosti o jeho konkrétním obsahu a aby se mohl stát způsobilým předmětem dovolacího přezkumu.

Jak patrno ze shora uvedeného, ten text dovolání, který měl k poslednímu dni dovolací lhůty pro oba žalované (12. 9. 2002) účinky pro řízení, konstantní interpretaci obsahu uplatněného dovolacího důvodu nevyhovuje. Pouhá citace procesních ustanovení nestačí a nebylo povinností soudu prvního stupně, aby příslušný úkon směřující k odstranění vady dovolání učinil ještě s ohledem na lhůtu podle § 241b odst. 3 věty první (usnesení z 9. 10. 2002 i reakce na něj již byly bezpředmětné). Zajisté je přípustné podat tzv. blanketní dovolání; není-li však toto konkretizováno řádným vylíčením dovolacího důvodu do konce běhu dovolací lhůty, brání kogentní povaha znění věty první , a tedy i již neodstranitelná vada náležitosti dovolání, dalšímu projednání věci dovolacím soudem.

V podrobnostech se odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , které instruktivním způsobem řeší tutéž problematiku.

Dovolací soud proto dovolání obou žalovaných za přiměřeného použití ustanovení věty první ( ) odmítl.

Protistraně nevznikly v dosavadní fázi dovolacího řízení žádné náklady, o nichž by mělo být v její prospěch rozhodnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. července 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu