Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 195/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. září 2000, č. j. -20, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 24 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 11. patře domu čp. 2016, B. ulice v P. – S., kterou dala žalobkyně žalovanému a K. P. (druhé žalované, ohledně níž bylo řízení pravomocně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. července 2000, č. j. -11), s tím, že nájem bytu skončí posledním dnem tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a vyklizení předmětného bytu žalovanými a jeho předání žalobkyni do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; současně rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že není naplněn jak výpovědní důvod neužívání bytu bez vážných důvodů podle obč. zák., tak výpovědní důvod existence dvou bytů podle obč. zák. Dovodil totiž, že předmětný byt je bytem služebním, jenž byl žalovanému přidělen jako vojáku z povolání v souladu s , o hospodaření s byty, přičemž žalovaný je vojákem z povolání dosud, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby používal pouze jeden byt vzhledem k tomu, že rodinný domek, jehož je spoluvlastníkem, se nenachází v obvodu vojenské posádky, k níž byl žalovaný služebně zařazen, a že na něho nelze nahlížet jako na nájemce, který bez závažných důvodů užívá byt jen občas.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. ledna 2002, č. j. -63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, že ke dni dání výpovědi žalovanému nebyl dán ani jeden z uplatněných výpovědních důvodů. Pro stručnost odkázal na odůvodnění podané v odvoláním napadeném rozsudku soudu prvního stupně. Návrhy na doplnění dokazování v odvolacím řízení posoudil jako nadbytečné a neúčelné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , odst. 3 ve znění účinném od 1. 1. 2001, a uplatnila v něm dovolací důvody podle , odst. 3 Odvolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť nezohlednil, že žalovaný byt nepotřebuje, neužívá ho, pronajímá ho a snažil se jej vyměnit. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve řešil otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle , ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 13. září 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 30. ledna 2002, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. je projednal podle dosavadních právních předpisů, tj. podle , ve znění před 1. lednem 2001, jak výslovně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil. Dovolací soud proto dovolání projednal a rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou - dále jen „“ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. ). Z uvedených důvodů dovolatelka nesprávně v podaném dovolání odkazuje na ustanovení ve znění účinném po 1. 1. 2001.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (, a 2 ), se dále zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, je možno správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení , a

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, trpí-li vadami taxativně vyjmenovanými v tomto ustanovení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když dovoláním nebyly uplatněny ( věta druhá ). Protože v dovolání takovéto vady namítány nebyly a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, nelze dovolání z hlediska shledat přípustným.

Předpoklad přípustnosti dovolání není naplněn ani podle , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Přípustnost dovolání rovněž nevyplývá z , neboť odvolací soud ji ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , neboť žalobkyně (dovolatelka) za podmínek uvedených v citovaném ustanovení návrh na připuštění dovolání jako mimořádného opravného prostředku vůbec neučinila.

Z výše uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost podaného dovolání v této věci nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Nejvyšší soud proto musel dovolání podle a odmítnout.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo (, , věta první /per analogiam/ ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. července 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu