Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 732/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. T. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. , uznán vinným, že

dne 22. 6. 2002 kolem 21.30 hodin v B., ve svém bytě po předchozí konzumaci alkoholických nápojů za použití násilí donutil k pohlavnímu styku svoji nezletilou dceru T. T., když využil toho, že se vrátil do bytu dříve než matka nezletilé a toho, že syn L. odešel z bytu.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. Za to mu uložil podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání devět a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 1 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2003, sp. zn. , a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému P. T. a jeho obhájkyni JUDr. V. F. shodného dne 16. 4. 2003, Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni dne 15. 4. 2003.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. , podal obviněný P. T. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně dne 10. 6. 2003 osobně u Krajského soudu v Plzni dovolání. V jeho úvodu vymezil důvod dovolání ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.

V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod podle něj naplněn. Vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval dostatečně otázkou procesní použitelnosti výpovědi nezletilé poškozené T. T. z přípravného řízení; tato byla přečtena podle § 211 tr. ř. u hlavního líčení, ačkoliv nebyly splněny všechny náležitosti předepsané trestním řádem pro výslech svědka v ustanovení § 101 odst. 1, neboť poškozená nebyla řádně poučena o následcích křivé výpovědi. Současně poukázal na nesrovnalosti v předmětné výpovědi a skutečnosti v ní uvedené, které nebyly prokázány; navíc tato výpověď byla s ostatními provedenými důkazy v zásadním rozporu, zejména s výpovědí matky poškozené P. T., zjištěnými biologickými stopami a protokolem o ohledání místa činu. Nezanedbatelným důkazem v dané trestní věci mělo být podle názoru obviněného hodnocení osoby poškozené v minulosti, a to ze Základní školy v B. K výpovědi bratra poškozené L. T. uvedl, že ji lze hodnotit pouze jako okrajovou, neboť byla uskutečněna prakticky dva měsíce po události, jmenovaný byl toliko nepřímým svědkem a vyslovil v ní jen domněnky. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se nevypořádal s naznačenými pochybnostmi, domníval se obviněný, že jeho rozhodnutí není skutkově ani právně správné, a proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a podle § 265l tr. ř. přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státnímu zastupitelství jej obdrželo dne 16. 6. 2003). Ke dni svého rozhodnutí Nejvyšší soud takové vyjádření nejvyššího státního zástupce neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu dovolání obviněného P. T. nemůže obstát. Přes formálně uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se svým mimořádným opravným prostředkem totiž ve skutečnosti domáhá změny skutkových zjištění na základě doplnění dokazování (vyžádání hodnocení osoby poškozené ze základní školy, kterou navštěvovala) a jiného hodnocení provedených důkazů, proti nimž brojí námitkami jednak o jejich nepoužitelnosti jakožto důkazu (výpověď poškozené), jednak o jejich vnitřní rozpornosti (výpověď matky poškozené), a dále o rozporech mezi nimi navzájem (tvrdí, že výpověď poškozené je v rozporu s výpovědí matky poškozené, zjištěnými biologickými stopami a protokolem o ohledání místa činu). Obsah podaného dovolání tedy tvoří výhrady výlučně skutkové povahy, z nichž obviněný až následně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hmotně právní posouzení odvolacím soudem. Jako takové nenaplňují materiálně jím uplatněný dovolací důvod, nýbrž jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že převážnou část výhrad, které dovolatel ve svém podání uplatnil, již uvedl v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně (zejména tvrzení o nepoužitelnosti výpovědi poškozené z přípravného řízení, jež byla přečtena u hlavního líčení, jako důkazu). Jak vyplývá z odůvodnění soudu druhého stupně, odvolací soud se jimi řádně zabýval.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a