Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 40/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.6.2001, č.j.

-134, vyhověl žalobě Finančního úřadu v Českých Budějovicích a určil, že kupní smlouva uzavřená mezi prodávající společností C. D., s.r.o. a kupujícím P. V. ze dne 17.5.2000 je vůči žalobci právně neúčinná.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně odůvodňují právní závěr, že výše uvedená smlouva je podle ust. § 42a obč. zák. vůči žalobci právně neúčinná. Žalovaný nezpochybňoval, že mu jako jednateli společnosti bylo známo, že prodávající společnost dluží žalobci značné finanční částky, že k zaplacení těchto byla společnost vyzývána a o ně upomínána a že tyto dluhy nemohly být uspokojeny ani prostřednictvím výkonu rozhodnutí přikázáním z účtu

u peněžníhou. Jestliže za této situace žalovaný učinil právní úkon, kterým na sebe nechal převést část nemovitého majetku společnosti, pak to dokumentuje jeho záměr zkrátit odporovaným právním úkonem možnosti věřitele dosáhnout uspokojení jeho pohledávek. Tvrzení žalovaného, že částka získaná za převod pozemku byla dlužníkem použita na uspokojení pohledávky zástavního věřitele, byla vyvrácena, proto podle názoru odvolacího soudu nelze učinit závěr, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů nesprávně zjistil skutkový stav. Odvolací soud neshledal ani odvolací důvod ve smyslu ust. ; soud prvního stupně učinil právní závěry ve věci v souladu s právním předpisem, který měl být ve věci použit

a správně jej i vyložil (§ 42a obč. zák.).

Ve včasném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný odkázal na ust. , pojednávající o přípustnosti dovolání a co do důvodů dovolání na ust. Dovolací námitky vztahuje ke skutkovým zjištěním, za nichž soud prvního stupně vycházel a jež odvolací soud převzal pro své rozhodnutí. Podle názoru žalovaného nemají tato skutková zjištění v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S hospodařením společnosti nebyl, byť jako jeden z jejích jednatelů, dobře obeznámen, proto nelze automaticky dovodit, že žalovaný uzavřením sporné smlouvy jednal v úmyslu zkrátit věřitele. Namítl i otázku právních důsledků smlouvy v případě, že by kupní smlouvu za prodávajícího podepsal jiný z jednatelů, kterého by žalovaný o to v daný okamžik požádal. Zdůraznil pochybnosti

o správnosti závěrů odvolacího soudu o úmyslu žalovaného zkrátit možnost uspokojení pohledávky věřitele pouze proto, že jednal v posuzované smlouvě sám. Rovněž vytkl, že soudy obou stupňů nedostatečně zhodnotily důkazní návrhy týkající se plateb ve výši několika set tisíc korun ve prospěch žalobce, které mu byly daňovým dlužníkem poukázány, jakož i skutečnost, že část prostředků byla použita na uspokojení pohledávek zástavního věřitele k tomu, aby došlo k výmazu zástavního práva k nemovitostem v katastru nemovitostí. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Včasné dovolání žalovaného vykazuje náležitosti dovolání ve smyslu ust. , Dovolací soud se proto zabýval posouzením přípustnosti dovolání, neboť tímto mimořádný opravným prostředkem lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání žalovaného není přípustné.

Podle obsahu spisu odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který je prvním rozsudkem ve věci; shledal jej věcně správným. Odvolací soud odůvodnil, proč skutková zjištění soudu prvního stupně uznal správnými a v části odůvodnění rozsudku, věnované právnímu hodnocení skutkového stavu

a závěrům z něj učiněných, se vypořádal se všemi v úvahu přicházejícími hledisky významnými pro závěry o žalobě o odporovatelnosti právního úkonu ve smyslu ust.

§ 42a obč. zák.

Žalovaný v dovolání zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a závěrů, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel a namítá, že pro nesprávné zjištění skutkového stavu nemůže napadený rozsudek odvolacího soudu obstát ani z hlediska právních závěrů učiněných ve vztahu k ust. § 42a obč. zák.

Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný v dovolání, ač podaném s odkazem

na ustanovení , jež předpokládá, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, fakticky napadá skutková zjištění, na nichž odvolací soud vybudoval své rozhodnutí a zpochybňuje jejich správnost. Dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání podaného ve smyslu ust. se však nemůže zabývat důvodností námitek směřujících proti zjištění skutkového stavu věci, neboť tyto námitky neodpovídají ust. připouštějícím dovolání jen pro řešení právní otázky. Pouze v případě, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ust. , b) , ale tomu tak v posuzované věci není, lze dovolání podat také z důvodů nesprávného skutkového zjištění, z nějž rozhodnutí vychází ( ).

Dovolací soud proto učinil závěr, že dovolání žalovaného není z hlediska ust.

přípustné a protože nepřicházejí v úvahu ani jiné důvody přípustnosti (, a ), dovolací soud je odmítl (,

).

V dovolacím řízení úspěšnému žalobci náklady řízení nevznikly, žalovaný jako neúspěšný v tomto řízení právo na náhradu nákladů řízení nemá. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, , odst, 1 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu