Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 726/2003

U S N E S E N Í

Odůvodnění :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který podle zjištění jmenovaného soudu spáchal skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 1. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze a citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání.

V tomto mimořádném opravném prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s platnou právní úpravou, když rozhodly o jeho vině, aniž byl řádně zjištěn skutkový stav věci.

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „přezkoumal výrok o vině a výrok o trestu a zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil zpět k novému rozhodnutí.“

K dovolání obviněného se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Především poukázala na to, že dovolání bylo podáno bez jakékoliv konkretizace dovolacího důvodu, který by měl být titulem k přezkoumání věci v rámci řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, a nesplňuje tak náležitosti obsahu dovolání. V souvislosti s tím s odkazem na ust. § 265f tr. ř. a § 59 odst. 4 tr. ř. zdůraznila, že dovolatel je povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením a okolnostmi, jimiž je podložen, přičemž provést změny podaného dovolání je oprávněn pouze v intencích ust. § 265f odst. 2 tr. ř. Takové změny však může provést jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty, neboť případné změny provedené po této lhůtě by již byly právně neúčinné a dovolací soud by k nim nemohl přihlížet. Vzhledem k tomu, že dovolatel vůbec nevymezil rozsah, v němž rozhodnutí dovoláním napadl, státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný J. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dovolání obviněného J. P. splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř., resp. nyní § 59 odst. 4 tr.ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ust. § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Obviněný J. P. však vůbec neoznačil dovolací důvod, o který by se mělo jeho dovolání opírat.

Těžiště odůvodnění podaného dovolání přitom lze spatřovat v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci.

V posuzovaném případě tak šlo o dovolání, které nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání.

Podle § 265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

V posuzované věci předseda senátu soudu prvního stupně obviněného a jeho obhájce nevyzval k odstranění vad ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, to však nemělo vliv na rozhodnutí Nejvyššího soudu.

V daných souvislostech nutno předeslat, že obviněnému již uplynula lhůta pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Ze znění ust. § 265h odst. 1 tr. ř. sice vyplývá, že takové řešení v některých případech podmiňuje předchozí výzvou předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů a upozorněním na možné následky, z čehož je třeba dovodit, že spojuje-li zákon možnost odmítnout dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu až po uplynutí dvoutýdenní lhůty k odstranění vad, nelze dovolání odmítnout, jestliže jsou obsahové náležitosti dovolání doplněny v této dvoutýdenní lhůtě, byť až po uplynutí lhůty dvouměsíční, to však neplatí, jde-li o odstranění takových vad náležitostí podaného dovolání, jimiž se mění, příp. rozšiřuje, nebo dokonce poprvé vymezuje rozsah a důvody dovolání (§ 265f odst. 2 tr. ř.). Takové vady dovolání totiž nelze odstranit ani postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř., neboť ve lhůtě dvou týdnů v tomto ustanovení uvedené lze odstraňovat jen takové vady podání, jimiž se nemění, nerozšiřuje či dokonce poprvé nevymezuje rozsah a důvody dovolání. Lhůta k odstranění vad není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným.

S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v posuzované věci v souladu s citovaným § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání obviněného J. P. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

I za stavu, kdy soud prvního stupně nepostupoval podle § 265h odst. 1 tr.ř. a nepožádal dovolatele o odstranění vad dovolání, nemohl Nejvyšší soud tento vadný postup soudu prvního stupně napravit tím, že by mu uložil, aby dovolatele vyzval k odstranění vad podání v duchu uvedeného zákonného ustanovení. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze totiž měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, která však již, jak shora uvedeno, v předmětné věci uplynula. I když lze připustit, že po uplynutí této lhůty lze dovolání v některých směrech doplnit, ovšem jen v rámci původního dovolání, je v posuzovaném případě zřejmé, že by šlo o zcela formální postup, neboť argumenty uplatněné dovolatelem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr.ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. července 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý